Lufa: jak vypěstovat rostlinnou houbu ve skleníku

Lufa je popínavá tykvovitá rostlina, která se pěstuje podobně jako okurky. Rozdíl je v tom, že potřebuje ještě víc tepla a delší sezónu. V našich podmínkách se dá spolehlivě vypěstovat hlavně ve skleníku nebo ve fóliovníku.

Lufa válcovitá (Luffa aegyptiaca, syn. L. cylindrica) se také nazývá lufa egyptská. Je to jednoletá liána z čeledi tykvovitých, pocházející z tropické Asie. Vytváří dlouhé úponkovité lodyhy, velké laločnaté listy a žluté květy. Plody jsou válcovité, podle odrůdy a podmínek dlouhé zhruba 30 až 60 cm.

Lufa má dvojí využití:

• Mladé plody jsou jedlé a připravují se podobně jako cuketa: do polévek, na dušení nebo do ostrých omáček. V kuchyni se uplatní i mladé listy.
• Zralé plody uvnitř vytvoří hustou síť pevných vláken. Po odstranění slupky a semen z nich vznikne přírodní houba na mytí těla i nádobí.

Kromě lufy válcovité se pěstuje i lufa hranatá (Luffa acutangula) s podélnými žebry na plodech. Ta se používá hlavně jako zelenina. Na houby se pěstuje především lufa válcovitá.

Lufa je teplomilná a velmi citlivá na mráz. Nejlépe roste při teplotách kolem 25 °C a vyšší vzdušné vlhkosti. Delší pokles teploty pod 15 °C způsobuje poruchy růstu: rostlina se zastaví, listy blednou a plody se nevyvíjejí.

Na plody vhodné na houbu potřebuje lufa dlouhou sezónu, od výsevu po zralé plody obvykle 4–5 měsíců. Proto se u nás pěstuje hlavně ve skleníku nebo fóliovníku. Venku se dá zkusit jen v teplých oblastech, na chráněném místě u jižní zdi. Tam ale většinou stihnete sklidit jen mladé plody, ne vyzrálé houby.

• Stanoviště: co nejteplejší a nejslunnější, stejně jako pro okurky.
• Půda: úrodná, kyprá, s vysokým podílem organické hmoty, trvale mírně vlhká. Před výsadbou do ní zapravte vyzrálý kompost.
• Vzdušná vlhkost: v horkých dnech pomáhá rosení cest ve skleníku. Suchý horký vzduch svědčí sviluškám.

O provozu skleníku podle teplotních nároků plodin píšeme v článku Využití skleníku, o zalévání pod krytem v článku Závlaha ve skleníku.

Lufa se pěstuje z předpěstované sadby, stejně jako lagenárie nebo melouny. Přímý výsev do skleníku by zbytečně zkrátil už tak dlouhou sezónu.

1. Výsev proveďte koncem března nebo v dubnu. Semena mají tvrdý obal, před výsevem je můžete asi na den namočit do vlažné vody.
2. Sejte po jednom až dvou semenech do květináčků o průměru 8–10 cm, asi 2 cm hluboko. Tykvovité rostliny nesnášejí poškození kořenů, proto je lepší sít rovnou do samostatných nádob než do misky a pak přepichovat.
3. Ke klíčení potřebují semena teplo kolem 25 °C, klíčí obvykle během jednoho až dvou týdnů.
4. Sadbu pěstujte na světlém a teplém místě. Pokud začne kořeny vyplňovat květináček dřív, než je čas na výsadbu, přesaďte ji do většího.

Výsadba do skleníku se řídí tím, jak skleník vytápíte. Do vytápěného skleníku lze sázet dřív, do nevytápěného skleníku nebo fóliovníku až v polovině května, kdy už nehrozí chladné noci. Sázejte s celým kořenovým balem, nepoškozujte ho. Rostliny potřebují hodně místa, počítejte s odstupem alespoň 1 m mezi rostlinami. Venku sázejte až po polovině května, raději koncem května, kdy jsou teplé i noci.

Opora. Lufa roste několik metrů do délky a potřebuje pevnou oporu: opěrnou síť, drátěnou konstrukci nebo provázky vedené ke střeše skleníku. Plody jsou zpočátku plné vody a těžké, konstrukce je musí unést. Plody visící volně dolů rostou rovné, plody ležící na zemi se kroutí a snáze hnijí.

Vedení rostliny. Hlavní výhon veďte vzhůru po opoře. Ve skleníku omezeného prostoru lze boční výhony zkracovat. Pro vyzrálé houby je lepší nechat na rostlině jen několik plodů, které stihnou dozrát, a pozdě nasazené plody odstranit.

Zálivka. V době růstu a plodů spotřebuje lufa hodně vody. Zalévejte pravidelně odstátou, ne studenou vodou ke kořenům. Mulč z posečené trávy nebo slámy pomůže udržet vlhkost v půdě.

Opylování. Lufa má na jedné rostlině samčí i samičí květy. Samčí květy vyrůstají v hroznech, samičí jednotlivě a poznáte je podle malého plůdku pod květem. Ve skleníku bývá opylovačů málo a neúplné opylení vede ke špatnému vývoji plodů, které zakrní a opadnou. Samičí květy proto dopylujte ručně: dopoledne přeneste štětečkem pyl ze samčího květu na bliznu samičího, nebo samčí květ utrhněte a jeho tyčinkami se blizny dotkněte. Stejně se postupuje u lagenárie.

Mladé plody na jídlo sklízejte, dokud jsou pevné a pokožka je hladká, přibližně při délce 10–20 cm. Starší plody rychle vytvářejí vlákna a k jídlu se nehodí. Připravují se podobně jako cuketa, ze stejných důvodů se také sklízejí průběžně.

Plody na houbu nechte na rostlině co nejdéle. Zralý plod poznáte tak, že:

• slupka žloutne až hnědne a začíná vysychat,
• plod je výrazně lehčí než dřív,
• po zatřesení v něm chrastí semena,
• slupka se po stisknutí odděluje od vláken uvnitř.

Pokud se blíží první mrazy a plody ještě nejsou úplně suché, sklidíte i plody, které už začaly žloutnout. Vlákna budou jemnější a měkčí, ale houbu z nich udělat lze. Zelené plody na houbu nejsou vhodné, vlákna nejsou ještě vytvořená.

1. Loupání. Suchou slupku rozlomte a stáhněte. Když drží pevně, namočte plod na několik minut až hodin do vody, pak jde slupka dolů snáz.
2. Vytřepání semen. Odřízněte konec plodu a semena vytřepejte. Nejlepší z nich usušte a uschovejte na výsev v příštím roce.
3. Praní. Houbu důkladně propláchněte vodou, aby se odstranila šťáva a zbytky dužniny. Pokud má skvrny, můžete ji nechat vybělit na slunci.
4. Sušení. Houby sušte na vzdušném místě, nejlépe zavěšené. Musí vyschnout úplně, jinak mohou plesnivět.
5. Dělení. Suchou houbu rozřežte na kousky potřebné délky, nebo ji podélně rozstřihněte na plát.

Suché houby vydrží dlouho. Při používání je nechávejte mezi mytím vždy vyschnout.

Pokud vás láká pěstování méně obvyklé tykvovité zeleniny, hodí se do skleníku vedle lufy ještě dva druhy s podobnými nároky.

• Momordika (hořká okurka, Momordica charantia) má podobné požadavky na půdu a klima jako cukrový meloun. Sklízí se nezralé plody. Při dozrávání hořknou a měknou, a plody ponechané dlouho na rostlině snižují násadu dalších.
• Lagenárie (Lagenaria siceraria) je teplomilná a citlivá na chlad. Pěstuje se z hrnkové sadby, do skleníku se vysazuje od začátku dubna do poloviny května podle vytápění, ve sponu 1–2 × 2 m, a vede se po opěrné síti. Mladé plody se sklízejí jako cukety. Podrobnosti najdete v článku Lagenárie.

Z příbuzných druhů na volný záhon doporučujeme tykev obecnou a dýně, do skleníku pak melouny.

Lufa roste rychle, tvoří velkou listovou hmotu a dlouho nese plody, proto potřebuje úrodnou půdu a dostatek živin po celou sezónu. Základem je vyzrálý kompost zapravený před výsadbou. Během růstu přihnojujte průběžně, stejně jako okurky nebo melouny, a hnojení ukončete koncem léta, aby plody dozrávaly.

Hnojík je organické hnojivo, které se uvolňuje postupně a hodí se k zapravení do půdy při výsadbě i k přihnojení během sezóny. Množství pro jednotlivá balení najdete v dávkování.