Mrkev (Daucus carota ssp. sativus)

Kořenová zelenina, po celý rok nabízená na trhu jako čerstvá, s velkou rozmanitostí odrůd a vysokou zdravotní hodnotou.

• Stanoviště: mírně teplé klima, hluboké půdy s dobrou zásobou vody
• Prostor pro rostliny: 20–30 × 2–5 cm
• Výsev: březen–červen
• Doba sklizně: od června

Mrkev obecná patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae) a jako planě rostoucí rostlina je rozšířená po celé Evropě a v Asii. Dnešní kulturní mrkve s oranžovým kořenem vznikly křížením plané mrkve obecné (Daucus carota ssp. carota) se středomořskou mrkví obrovskou (Daucus carota ssp. maxima). Oranžovou barvu dává mrkvi přírodní barvivo karoten, jehož obsah v kořenech je závislý na odrůdě a na počasí. Karoten je předstupněm (provitaminem) vitaminu A. Je účinný jen ve spojení s tukem, proto se doporučuje kuchyňská příprava mrkve s olejem nebo se smetanou. Mrkvi se také přisuzuje léčivé působení proti průjmu a červům.

Nejlépe se daří na hlubokých, kyprých a humózních půdách. Pěstování na čerstvě vyvápněných půdách není vhodné. V těžkých a kamenitých půdách vyrůstají „nohaté“ mrkve. Semena mrkve klíčí již při nízké teplotě a první výsevy v březnu jsou možné ihned, jakmile lze zpracovávat půdu. Vysévá se vícekrát až do června, asi 2 cm hluboko a do řádků vzdálených 20–30 cm. Rané mrkve se vysévají v menších vzdálenostech nežli mrkve pozdní.

Příliš husté porosty se jednotí na 2–5 cm. Za sucha a v mokrých půdách osivo hůře vzchází. Mrkev roste zpočátku pomalu, a proto hlavně v prvních týdnech je důležité hubit plevele. Zelenání hlav kořenů lze zabránit mírným nahrnutím půdy při okopávce. Praskání mrkve je způsobováno většími výkyvy půdní vlhkosti. U raných odrůd vysetých v březnu je možná sklizeň již od června, pozdní mrkve pro skladování se sklízejí až na podzim.

Nebezpečným škůdcem jsou larvy pochmurnatky mrkvové. V otevřených polohách jsou porosty touto mouchou méně ohrožovány. Dalším škůdcem je merule mrkvová. Střídáním plodin lze předcházet napadení háďátky a houbovým chorobám, jako je černá hniloba mrkve.

Mrkev je nenáročná na živiny. V osevním postupu patří do třetí tratě, tedy na záhon, kde rok předtím rostly luskoviny a ještě o rok dřív vydatně hnojená zelenina, třeba zelí, rajčata nebo okurky. Stačí jí malá dávka zralého kompostu. Čerstvý hnůj ani polorozložený kompost pod ni nedávejte, kořeny se po nich větví a praskají.

Na stejné místo se mrkev vrací nejdřív po třech až čtyřech letech a nesází se ani po jiných miříkovitých, jako je petržel, celer, pastinák nebo kopr. Střídání pomáhá předcházet háďátkům a chorobám.

Značkovací plodina: ředkvička nebo salát

Mrkev klíčí pomalu, často dva až tři týdny, a řádek mezitím zaroste plevelem. Do řádku proto přisejte pár semen ředkviček nebo salátu. Vzejdou za několik dní, označí řádek a plít můžete dřív, aniž byste mladou mrkev vytrhali. Ředkvičky sklidíte dřív, než začnou mrkvi překážet. Stejně to funguje u petržele a pastináku.

Písek do výsevní rýhy

Na těžší, slévavé půdě nasypte do výsevní rýhy tenkou vrstvu písku a semena vysejte do něj. Písek netvoří škraloup, klíčky jím snáz proniknou na povrch a řádek je dobře vidět.

Dobří a špatní sousedé

• Dobře se snáší s: cibulí, pórem a dalšími cibulovinami, se salátem, hráškem a červenou řepou.
• Nehodí se k: kopru.

Klasikou je střídání řádků mrkve a cibule nebo póru. Zahrádkáři mají zkušenost, že v takovém záhonu méně škodí pochmurnatka mrkvová i květilka cibulová. Jistou ochranu to ale nezaručuje. Spolehlivější je výsev na vzdušné, otevřené místo a zakrytí porostu jemnou sítí nebo netkanou textilií.

Co prozradí nať a kořen

• Kadeřavé, zkroucené listy mohou znamenat nedostatek draslíku, který doplní kompost s trochou dřevěného popela. Stejný příznak ale způsobuje i sání merule mrkvové, proto se podívejte i na rub listů.
• Krátké, zavalité kořeny vznikají v přehřáté půdě. V horkém létě pomůže mulč z nařezané slámy, který drží půdu chladnější a vlhčí.

• Amsterdamer Treib se selekcemi jako jsou Amdura,
  • Caramba,
  • Douceur,
  • Sweetheart,
  • a dále Mokum a Suko.

• Bauers Kieler rote,
• Lange rote stumpfe ohne Herz (jsou také známé pod jmény Berlikumer, Feonia a De Frise) se selekcemi
  • Banta,
  • Zino,
  • Hit,
  • Oranza

Raná mrkev (karotka) se dá ve skleníku nebo pařeništi sklízet už v dubnu, tedy o několik týdnů dřív než ze záhonu. Potřebuje lehčí, humózní a vzdušnou půdu, těžké a studené půdy jí nesvědčí. Chlévský hnůj nedávejte přímo před výsevem, kořeny by praskaly.

Semena klíčí už od 5 °C, při optimálních 18 °C vyklíčí asi za týden. Kolem 18 °C karotka také nejlépe roste. Chladnější prostředí snese, horko ne: při vysokých teplotách bují nať a kořeny zůstanou malé.

• Vysévejte do řádků vzdálených 15 cm, husté výsevy jednoťte.
• Mezi dva řádky karotky vysejte řádek ředkviček. Vzejdou rychleji, karotku při vzcházení přistíní a sklidíte je dřív, než začnou překážet.
• Zalévejte podle potřeby. V dubnu a květnu před sklizní hodně větrejte a z pařeniště sundejte okna.

Karotka vysetá koncem srpna nebo začátkem září přezimuje v pařeništi. Koncem října ji přikryjte slámou nebo listím a pařeniště zavřete okny. V únoru izolaci odstraňte, v březnu a dubnu důkladně větrejte a v dubnu sundejte i okna. Sklízí se začátkem května. Výsevy v pozdějším září dávají menší a horší úrodu.

Osvědčené odrůdy uváděné v odborné literatuře (dostupnost v prodeji ověřte):

Na záhon po mrkvi nesázejte chřest. Mrkev je náchylná k kořenomorce fialové, která chřestu ničí kořeny.

Aby vám mrkev co nejdéle vydržela, je potřeba ji dobře skladovat. Jak uskladnit mrkev? Pojďme se na to společně podívat.

1. Skladovat jde pouze mrkev pozdní nebo polopozdní, tedy ta vysévaná na záhon v průběhu dubna. Karotky se neskladují, ty jsou určeny k přímému konzumu a přímému zpracování.

2. Mrkev určenou ke skladování sklízíme nejlépe během září nebo října, raději co nejpozději, avšak vždy před prvními mrazíky. 

3. Mrkev, která je „zralá“ ke sklizni, poznáme tak, že má zavadlou nať. 

4. Mrkev sklízíme pomocí rýče nebo rycích vidlí, které zapichujeme o něco dále od mrkve, abychom ji nepoškodili. Vždy jen načechráme půdu a mrkev vyjmeme. V písčitých půdách někdy stačí mrkev vytrhnout. Nejde-li to lehce, raději si pomůžeme vidlemi, abychom kořen nepřetrhli – nevydržel by pak skladování.

5. Mrkev po sklizni nemyjeme, jen zhruba očistíme. Myjeme vždy až těsně před použitím.

6. Mrkev skladujeme buď v bedýnkách (prodyšných) ve sklepě, menší množství můžeme skladovat v lednici.

Kdo má skleník, vytvoří si pro mrkev (a další kořenovou zeleninu) tzv. krecht – ve skleníku si vytvoříme jámu, sklizenou mrkev do ní postavíme kořenem dolů, zasypeme zeminou a přikryje např. chvojím.

Takto ve skleníku vydrží po celou zimu a bude stále jako čerstvá.

• Mrkev s jablkem – svačinka vhodná pro děti i dospělé; najemno nastrouháme mrkev, jablko nastrouháme nahrubo, promícháme, můžeme osladit medem; pokud chceme použít jako lék na bolest v krku, přidáme míst medu lžičku olivového oleje.
• Dušená mrkev – velmi vhodná příloha třeba k pečenému kuřeti. 4 mrkve oškrabeme, nastrouháme nahrubo, na pánvi rozpálíme máslo, mrkev dusíme pod pokličkou asi 1/2 hodiny. Až nakonec dochutíme – lžicí cukru, troškou soli.
• Maso v mrkvi – použijeme vepřové maso (1/2 kg), dále budeme potřebovat 2 cibule, 1/2 kg mrkve, máslo, sůl, pepř a máslo a hladkou mouku na jíšku. Cibule oloupeme, nakrájíme najemno, osmažíme na másle. Přidáme na kostky nakrájené maso, osolíme, opepříme a dusíme doměkka. Poté přidáme na kolečka nakrájenou mrkev a dusíme, až změkne. Na vedlejším vařiči si z másla a mouky připravíme světlou jíšku. Přidáme do pokrmu, rozmícháme a provaříme. Podáváme s vařenými brambory.