Kiwi – Aktinidie čínská (Actinidia chinensis)

Bujná subtropická liána s lahodnými plody

• Stanoviště: ve vinorodé oblasti, chráněné proti větru, půdy kyselé
• Výška: u špalírů 1,8–2 m
• Doba kvetení: konec května–červen
• Množení: tvrdými řízky nebo štěpováním na semenáče

Kiwi pochází z Číny, kde bylo užitkovou rostlinou již před 1200 roky. Před 100 lety se dostalo do Evropy a před 90 lety na Nový Zéland, kde se pěstuje od roku 1910. Tam byla rostlina pojmenována jako „kiwi“, protože její plody se tvarem a barvou podobají ptáku tohoto jména, který je symbolem Nového Zélandu. Pěstování se tam v posledních desetiletích značně rozšířilo, stejně jako ve Spojených státech, ve Francii, v Itálii a v dalších středomořských zemích.

Tato liána tvoří 5–8 m dlouhé chlupaté letorosty a kulaté až srdčité listy s průměrem 12–18 cm. Rostlina je dvoudomá – jedinci mají buď jen samičí, nebo jen samčí květy. Raší koncem března, od konce května nese na bázi mladých výhonů pěkné květy ve svazečcích nebo ve vrcholících. Květy jsou bílé, až 5 cm velké, samičí s paprsčitým věnečkem kolem čnělek, samčí květy s četnými žlutými prašníky. Vývin plodů trvá asi 5 měsíců, před začátkem listopadu plody málokdy dozrávají. Podlouhle vejčité plody váží 60–90 g, přičemž rozdíly ve tvaru a ve velikosti plodů jsou značné.

Vyzrálé dřevo snáší mrazy do -10 °C, ale mladé výhony poškozuje již slabý pozdní mráz. Ze spících oček se pak tvoří nové výhony, ale kvetení se zpozdí o tři týdny a to má za následek snížení výnosů, zmenšení a špatné dozrávání plodů. Časné podzimní mrazy poškozují listy a plody před sklizní. V době mezi kvetením a zralostí je zapotřebí 2200–2500 hodin slunečního svitu. Proto je ve střední Evropě pěstování možné jen v oblastech s dlouhou vegetační dobou. Také je nezbytná ochrana proti větru, protože listy se snadno poškodí. Potřeba vody je velká a půda se musí udržovat stále vlhká. Při nadměrné vlhkosti však dochází k hnilobě kořenů. Půda má být mírně až výrazněji kyselá (hodnota pH 4–6). Při zvýšeném obsahu vápna žloutnou listy (chloróza) a výnosy se snižují.

Množení výsevem je sice možné, ale semenáče jen se samčími květy, kterých bývá většina, jsou neplodné, a ani rostliny se samičími květy většinou nepřinášejí kvalitní plody. Je proto vhodnější množení tvrdými řízky.

Rostliny napadené parazitickou houbou Verticillium za růstu náhle zaschnou a nelze je zachránit. Jinak bývají aktinidie u nás poměrně zdravé. Mladým rostlinám ale mohou škodit plži, starším svilušky a některé odrůdy okusují zajíci nebo vyhrabávají kočky.

Z kiwi se dá vypěstovat rostlina několika cestami. Liší se hlavně tím, jak dlouho se čeká na první plody a jestli víte, jaké pohlaví rostlina má.

Slabší řízky koření snáz než silné. Řízkovanci začnou plodit dřív než semenáče a plody mívají lepší chuť, jako rostliny ale bývají slabší.

Opylení: na jednu samčí rostlinu stačí až 8 samičích. Kdo má místo jen na jednu liánu, může na samičí rostlinu přiroubovat samčí roub.

Kořeny a půda: kořeny rostou spíš do šířky než do hloubky. Pro dlouhodobé pěstování v květináči se proto kiwi příliš nehodí a lépe mu je ve volné půdě. Chce kyselou půdu kolem pH 5,5 a mulč z listovky nebo jehličí. Zalévejte v suchu, ale ne do květů. Přemokření škodí.

Kiwi kvete pozdě, obvykle koncem května nebo začátkem června, a jen několik dní. Pro naše podmínky je to výhoda: květy zničí už mráz −2 až −3 °C, takže dřív kvetoucí rostlina by o úrodu v chladném jaru přišla.

Plodné pupeny vznikají z prvních 3–6 pupenů výhonu. Kdo je při řezu odstraní, přijde o úrodu.

Rostliny se vysazují k silné špalírové konstrukci, která je 2 m vysoká a má tři vypnuté dráty nad sebou (spodní drát ve výšce 0,8 m). V řadě se rostliny vysazují na vzdálenost 3–5 m, vzdálenost mezi špalíry má být 3 m.

Před výsadbou se půda hluboko zkypří a obohatí rašelinou a kompostem. Pro dobré opylení se dává jedna samčí rostlina na 7 samičích. Zpětným řezem výhonů se podporuje tvorba postranních výhonů, kterými se špalír vyplňuje. V prvních letech se výhony zavádějí kolem drátů, v dalších letech se ovíjejí samy.

Plody se tvoří na bázi výhonů a objevují se od třetího roku. Na každém výhonu se nemají ponechat více než 3–4 mladé plody, aby měly náležitou velikost a včas dozrávaly. V zimě se odstraňují přebytečné výhony až na větevní kroužek, ale také v létě se má rostlina pravidelně řezat. Když jsou výhony nad násadou plodů 1 m dlouhé, seříznou se za pátým listem, aby se podpořil vývin plodů.

Zkracováním výhonů (během růstové periody tvoří přírůstky 3–5 m) se podporuje rozvětvování a tvorba plodného dřeva. Toto dřevo za 3–5 let zestárne a pak se odstraní až na větevní kroužek. Každým rokem mají narůst nové silné výhony, které postupně nahrazují staré plodné dřevo. Pravidelné organické hnojení spočívá v přikrývání půdy vrstvou rozloženého chlévského hnoje nebo kompostu. Pokud je potřebné minerální hnojení, používají se jen kysele působící hnojiva a vylučuje se vápnění. Použít můžete i přírodní organické hnojivo Hnojík, víc v článku hnojivo na kiwi. Dávky pro ovocné dřeviny najdete v tabulce dávkování.

Velkoplodé kiwi dozrává u nás pozdě, v polovině listopadu až v prosinci. Dospělá rostlina dá až 10 kg plodů. Drobnoplodé aktinidie jsou hotové dřív, v září a říjnu, a urodí 10–20 kg z keře.

Na podzim je dobré plody chránit před chladem, dozrají pak rychleji a lépe. Kde hrozí mrazy, sklízejí se ještě tvrdé a nechají se dozrát doma. V chladu vydrží až 6 měsíců. Rostlina plodí 20 let i déle.

• ‚Hayward‘ roste silně, potřebuje 15 m² stanovištního prostoru na rostlinu. Kvete a dozrává pozdě. Má velké, hustě chlupaté a olivově zbarvené plody. Ze zralého plodu se slupka stahuje snadno, chuť je sladkokyselá, jemně aromatická – co do kvality nejlepší odrůda.
• ‚Bruno‘ roste středně silně, při plné plodnosti jen slabě. Plody jsou podlouhle válcovité, tmavě žluté, velmi četné (většinou se musí protrhávat). Chuť je nakyslá, méně aromatická než u předešlé odrůdy. Výnosy jsou vysoké.
• ‚Monty‘ a ‚Abbot‘ mají zřetelně menší plody a jsou méně výnosné.