Aktinidie
Aktinidie jsou dekorativní popínavé rostliny s jedlými plody. Mezi nejznámější druhy patří čínská (kiwi), významná a kolomikta s různými vlastnostmi.
Liány s velkými opadavými listy
- Stanoviště: slunné, normální až kyselé zahradní půdy
- Výška: 3–10 m
- Doba kvetení: květen–červen
- Množení: výsevem a řízky
Kolem 40 druhů rodu aktinidie (Actinidia) z čeledi aktinidiovité (Actinidiaceae) je rozšířeno ve východní Asii. Jsou to opadavé levotočivé liány s hladkými nebo plstnatě chlupatými větvemi. Listy jsou střídavé, jednoduché, pilovité nebo zubaté, květy oboupohlavné, polygamní nebo jednopohlavné, bílé, žluté nebo načervenalé, často v úžlabních vrcholících, s četnými prašníky a čnělkami, které již v době kvetení stojí na tlustých semenících.
Pěstované druhy jsou bujně rostoucí a dekorativní popínavé rostliny s nápadným olistěním. Potřebují silnou opěrnou konstrukci a mohou ozeleňovat fasády domů, zdi, pergoly a loubí. Aktinidie čínská (Actinidia chinensis) se může pěstovat ve vinorodých oblastech pro sklizeň plodů. Aktinidie vyžadují hluboké, kypré a dostatečně svěží půdy, místa slunná až polostinná. Až na choulostivější aktinidii čínskou (Actinidia chinensis) jsou u nás všechny druhy dostatečně mrazuvzdorné. Pozdní jarní mrazíky ale mohou poškodit mladé výhony i květy.
Druhy aktinidií:
Aktinidie význačná (Actinidia arguta)
V domovině je to liána až 20 m dlouhá, u nás 8–10 m. Listy má široce vejčité, 8–12 cm dlouhé, svrchu leskle tmavozelené, vespod s krátkými chlupy na žilnatině, na okraji ostře pilovité. Květy jsou 2 cm široké, zcela bílé nebo se žlutavou skvrnou na bázi, vonné. Plody jsou 2–2,5 cm dlouhé, vejčité, žlutozelené, podobné angreštu, sladkokyselé, jedlé. Aktinidie význačná je vzrůstná a nenáročná popínavá rostlina.
Aktinidie kolomikta (Actinidia kolomikta)
Kvete v květnu, ostatní druhy v červnu. Plody jsou jedlé bobule s mnoha semeny, kulaté nebo podlouhlé, hladké nebo chlupaté. Roste více keřovitě a je asi 3 m vysoká. Listy jsou široce vejčitě podlouhlé, 10 až 15 cm dlouhé, dlouze zašpičatělé, nepravidelně pilovité, tenké a měkké, oboustranně matně zelené. Část listu v horní polovině je bílá, později růžová. Toto vybarvení je u samčích rostlin výraznější než u samičích. Květy jsou 10–15 mm široké, bílé, vonné. Plody žlutozelené, až 2 cm dlouhé, chutné.
Aktinidie stříbrná (Actinidia polygama)
Rostlina se šplhá až do výšky 5 m. Listy jsou široce až podlouhle vejčité, 5–15 cm dlouhé, dlouze zašpičatělé, na okraji jemně zubaté, v horní polovině často stříbřitě bíle zbarvené, hlavně u samčích rostlin. Květy jsou 1,5 cm široké, bílé, vonné. Plody 2–3 cm dlouhé, vejčité, hořké. Nároky a použití jsou stejné jako u aktinidie význačné (Actinidia arguta).
Aktinidie kolomikta a drobnoplodé druhy: mrazuvzdornost, řez a sklizeň
Kolomikta a drobnoplodé aktinidie u nás plodí spolehlivě i venku. Velkoplodé kiwi je citlivější, jeho pěstování popisuje samostatný článek kiwi.
| Kolomikta | Drobnoplodé druhy | |
|---|---|---|
| Mrazuvzdornost | nejvyšší ze všech aktinidií | u nás dostatečná |
| Výhony | 2–5 m, lze pěstovat i jako keř | dlouhé, potřebují pevnou oporu |
| Sklizeň | od poloviny července do konce srpna | září–říjen |
| Plody | asi 4,5 g, tenká slupka | jedí se i se slupkou |
| Výnos | – | 10–20 kg z keře |
Pozdní mrazíky a stanoviště
Zimní mráz kolomiktě nevadí, nebezpečné jsou pozdní jarní mrazíky. Mladé výhony s květy spálí už 2–3 °C pod nulou a úroda je pro ten rok pryč. Vysazujte ji proto na teplé místo chráněné před větrem, ne do mrazových kotlin. Před poledním úpalem ji přistiňte, například stromem.
Kolomikta potřebuje asi 120 dní s průměrnou teplotou nad 10 °C. Půda má být kyselá (kolem pH 5,5), humózní, propustná a bez vápna, jinak listy žloutnou. Kořeny rostou spíš do šířky než do hloubky, proto jim prospívá mulč z listovky nebo jehličnaté hrabanky. V suchu zalévejte, přemokření ale aktinidiím škodí.
Samčí a samičí rostliny
Téměř všechny aktinidie jsou dvoudomé: plody nese jen samičí rostlina a k opylení potřebuje samčí. Jedna samčí rostlina stačí na několik samičích, obvykle se uvádí až 8. Ze semen vyroste víc samčích rostlin než samičích, proto se vyplatí kupovat sazenice s určeným pohlavím. U kolomikty poznáte samčí rostlinu i podle výraznějšího bílo-růžového zbarvení listů.
Řez
Kolomiktu řežte buď koncem října (prosvětlení), nebo až v polovině května. Při řezu brzy na jaře silně roní mízu a zbytečně se vysiluje. U ostatních aktinidií se v únoru a březnu odstraňují konkurenční výhony a odplozené větve se zkracují, aby rostlina tvořila nové plodné dřevo.
Sklizeň a množení
Plody kolomikty sklízejte těsně před plnou zralostí a nechte je dozrát doma. Plně zralé snadno opadávají a znehodnotí se.
Kolomikta se množí řízky za zelena v červnu a červenci, nebo vyzrálými výhony uloženými přes zimu. Řízky berte z plodících samičích rostlin, pak víte, co pěstujete. Pomůže stimulátor zakořeňování. Kolomikta nemá téměř žádné škůdce. Mladým aktinidiím mohou uškodit slimáci, starším svilušky a některé druhy rády okusují a vyhrabávají kočky.
Aktinidie čínská (Actinidia chinensis, kiwi)
Je zajímavá i jako okrasná dřevina, jako ovocná dřevina se uvádí na:
