Brukvovitá zelenina

Brukvovitá zelenina se jinak také jmenuje košťálová zelenina nebo košťáloviny. Košťáloviny, tedy zelí, kapusta, květák, brokolice nebo kedluben, vznikly vyšlechtěním z brukve zelné. Do čeledi brukvovitých ale patří i další zelenina, třeba ředkvička, řeřicha nebo křen.

Tyto zeleniny mají obvykle kulaté nebo oválné tvary a mohou mít různé barvy a chutě. Mezi nejznámější druhy brukvovité zeleniny patří křen, kapusta, zelí, brokolice, květák a tuřín. Tyto zeleniny jsou bohaté na vitamíny, minerály a vlákninu a jsou oblíbené přísady v mnoha kuchyních po celém světě.

Existuje mnoho různých druhů brukvovité zeleniny. Mezi nejznámější druhy patří:

1. Křen – patří do čeledi brukvovitých, ale ne do rodu brukev; spotřebovává se kořen, který má ostrou a kořenitou chuť, která se používá jako koření a přísada do omáček.

2. Kapusta – kulovitá nebo plochá zelenina s různými odstíny zelené a bílé barvy, která se často používá do salátů nebo vařená jako příloha.

3. Růžičková kapusta – vyšlechtěná z kapusty, má mále růžičky, které se vaří nebo zapékají. Její výhodou je, že vydrží na zahradě i přes zimu.

4. Zelí – kulovitá zelenina s pevnou hlávkou, dá se používat syrová i vařená.

5. Čínské zelí – má tmavé jednoduché listy, hodí se do salátů.

6. Pekingské zelí – někdy nesprávně nazývané čínské, má světlé listy, volně ložené, je výborné do salátů.

7. Brokolice – zelená zelenina s květovými hlávkami, která je bohatá na vitamíny a minerály a často se používá jako příloha nebo součást salátů, a i jako samostatné jídlo.

8. Kedluben – výborný je jako mladý k syrovému použití, starší pak na zpracování třeba jako kedlubnové zelí.

9. Květák – bílá nebo fialová zelenina s květovými hlávkami, je podobný brokolici, používá se spíše vařený, smažený nebo zapékaný.

10. Tuřín – kulovitá zelenina s jemnou chutí a měkkou, vláknitou dužninou.

Toto jsou pouze nejznámější druhy brukvovité zeleniny, existuje však mnoho dalších druhů, včetně různých odrůd a hybridů.

Brukvovitá zelenina může být poměrně snadná na pěstování, pokud se dodrží určité zásady. Následují obecné kroky pro pěstování brukvovité zeleniny:

1. Zvolte vhodné místo: Brukvovitá zelenina potřebuje slunné místo, maximálně polostín a kvalitní půdu. Ideální je, aby místo bylo chráněné před silným větrem. Některá zelenina – například růžičková kapusta – přesto potřebuje oporu, aby se nezlomila.

2. Připravte si půdu: Před výsadbou brukvovité zeleniny by měla být půda náležitě připravena. Doporučuje se dodat organickou hmotu, jako jsou např. hnůj nebo kompost, aby se zlepšila kvalita půdy; to proveďte na podzim před orbou nebo rytím.

3. Vyberte vhodnou odrůdu: Existuje mnoho odrůd brukvovité zeleniny, které se liší tvarem, velikostí, chutí a dobou zrání. Vyberte odrůdu, která je nejvhodnější pro vaše stanoviště, ale i z hlediska požadovaného výsledku.

4. Vysejte semena nebo zasaďte sazenice: Semena brukvovité zeleniny se vysévají na sadbu, nebo přímo do půdy. Sadbu raných odrůd předpěstujte v březnu doma nebo v pařeništi a otuženou ji vysazujte ven v dubnu, košťáloviny chlad snesou. Pozdní odrůdy se vysévají v dubnu až květnu a vysazují v květnu až červnu. Hotové sazenice lze koupit v zahradnických centrech.

5. Zálivka: Brukvovitá zelenina potřebuje dostatek vody pro správný růst a vývoj. Zálivka by měla být pravidelná a dostatečná, ale zároveň by mělo být zamezeno přemokření.

6. Ochrana před škůdci a chorobami: Doporučuje se pravidelně kontrolovat rostliny na přítomnost škůdců a chorob. Pokud jsou nějací škůdci či choroby nalezeny, je důležité rychle přijmout náležitá opatření, aby se minimalizovalo riziko poškození rostlin.

7. Sklizeň: Brukvovitá zelenina by měla být sklizena, když dosáhne požadované velikosti a zralosti. Různé druhy zeleniny mají různé doby sklizně. Růžičková kapusta se dá například sklízet i postupně, a to dokonce během zimy.

Je důležité si uvědomit, že různé druhy brukvovité zeleniny mají odlišné nároky na pěstování, takže je nutné je přizpůsobit individuálně.

Košťáloviny patří v osevním postupu do první tratě, tedy mezi nejnáročnější zeleninu. Potřebují hodně vláhy, humusu a živin. Záhon pro ně připravte vydatným pohnojením kompostem, nejlépe už na podzim.

Po čem je nesázet

Nepěstujte je po sobě ani po jiných brukvovitých. Patří sem i ředkvičky, ředkev, tuřín a hořčice vysetá na zelené hnojení. Po všech se v půdě hromadí původce nádorovitosti (proč je to vážné, popisujeme níže). Zelí se naopak dobře hodí jako následná plodina po raných bramborách, které se sklízejí začátkem léta.

Dobří sousedé

Mezi košťáloviny se hodí keříčkové fazole a salát. Na okraj záhonu můžete vysít kopr, měsíček nebo heřmánek. Kopr k zelí patří i v kuchyni a staré zahradnické pravidlo říká, že co spolu chutná v hrnci, často se snese i na záhoně.

Chlad jim nevadí

Košťáloviny patří k chladuvzdorné zelenině. Otužená sadba raných odrůd proto může ven už v dubnu, ještě před posledními mrazíky, pokud půda není rozbahněná. V létě jim svědčí chladné kořeny. Vrstva slámy půdu zastíní a udrží v ní vláhu (víc v článku o mulčování).

Mykorhizní přípravky jim nepomohou

Brukvovité patří k menšině rostlin, které s mykorhizními houbami netvoří soužití. Kolem kořenů mají místo toho bakterie. Mykorhizní přípravky ke košťálovinám proto nemá smysl přidávat. Komu pomáhají, popisujeme v článku mykorhizní houby.

Proč kvetou až druhý rok

Zelí, kapusta, kedluben i tuřín jsou dvouleté. Vykvetou a dají semena až po přezimování, protože k tomu potřebují projít obdobím chladu. Kdo si chce vypěstovat vlastní osivo, musí rostliny nechat přezimovat, nebo je uskladnit a na jaře znovu vysadit. Stejný mechanismus vysvětluje, proč někdy vybíhá sadba, kterou po výsadbě delší dobu drží chlad (víc v článku vybíhání do květu). U květáku a brokolice jíme přímo nerozvinuté květenství.

Brukvovitá zelenina může být náchylná k různým druhům plísní, bakterií a jiných chorob, které mohou ovlivnit jejich růst a kvalitu. Nejčastější choroby brukvovité zeleniny jsou:

1. Plíseň brukvovitá – na líci listů vzniknou žlutavé skvrny a na rubu pod nimi šedobílý povlak. Nejvíc trpí sadba v pařeništi a mladé výsadby, protože plísni svědčí vlhko a hustý spon. Pomáhá vzdušný spon, zálivka ke kořenům a odolné odrůdy.

2. Bakteriální hniloby – napadají krčky a košťály, typicky u kedlubnu, zelí a květáku. Rostlina začne vadnout, na krčku se objeví vodnatá měknoucí místa a hlávka se kazí zevnitř. Bakterie se šíří poraněními, takže pomáhá opatrná manipulace při okopávání a včasné odstranění napadených rostlin.

3. Virózy – některé druhy brukvovité zeleniny mohou být náchylné i na virové infekce, které pak ovlivní růst a kvalitu rostlin a plodů. Je třeba kupovat odolnou sadbu nebo vlastní osivo mořit.

U brukvovité zeleniny se vyskytuje několik škůdců, kteří dokážou poškodit rostliny a snížit výnos. Nejčastější jsou:

1. Plži – jsou často problémem u brukvovité zeleniny, jako jsou např. zelí, kapusta nebo květák. Plži se živí listy rostlin a mohou poškodit celé rostliny tak, že rostliny odumřou. Můžete je sbírat mechanicky, nebo použít některé odpuzovače plžů – třeba dát kolem zeleniny jehličnaté větvičky, rozmačkané skořápky nebo zakoupené přípravky.

2. Mšice – mšice jsou malé zelené, příp. hnědé druhy hmyzu, které sají šťávy z listů a stonků rostlin. Mšice jsou často problémem u brukvovité zeleniny, jako jsou např. kapusta a zelí. Na mšice existuje mnoho přírodních přípravků, anebo se snažte do zahrady nalákat slunéčka sedmitečná nebo jiné druhy hmyzu, které se jimi živí.

3. Bělásci – housenky bělásků zelného a řepového ožírají listy až na žilnatinu a u zelí se prokoušou i do hlávky. Sbírejte je z rubu listů, kde bývají i žlutá vajíčka, nebo použijte přípravek na bázi Bacillus thuringiensis, který je povolený i v ekologickém pěstování.

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Můžete dát při sadbě trochu Hnojíku pod každou sazeničku (množství najdete v dávkování).
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte (můžete polít i bez cezení přes listy z konve).

Tři nejčastější potíže košťálovin, které rozhodnou o tom, jestli něco sklidíte:

• Nádorovitost kořenů brukvovitých (Plasmodiophora brassicae) — nejobávanější choroba košťálovin. Rostlina za slunce vadne, i když je zalitá, a po vytažení má na kořenech hrbolaté nádory. Nedá se ničím vyléčit a v půdě vydrží až dvacet let. Jediná obrana je nesázet brukvovité na stejné místo dřív než po sedmi letech, vápnit půdu (patogenu nesedí pH nad 7) a pěstovat odolné odrůdy. Napadené rostliny nikdy nedávejte na kompost.
• Dřepčíci — drobní černí skákaví brouci, kteří v mladých listech vykousávají hustou síť dírek. Nejhorší jsou v suchém teplém dubnu a květnu na právě vzešlé sadbě, kterou dokážou zlikvidovat za pár dnů. Pomáhá bílá netkaná textilie hned po výsevu, mulč a udržování vlhkého povrchu půdy — dřepčíkům suchý povrch svědčí.
• Květilka zelná — muška, jejíž larvy vyžírají chodbičky v kořenech a krčku. Rostlina zakrní, vadne a dá se vytáhnout ze země bez odporu. Nejjistější je manžeta z lepenky nebo netkané textilie nasazená ke krčku po výsadbě, která mušce zabrání naklást vajíčka k rostlině.

Která zelenina patří mezi brukvovité?

Zelí, kapusta, růžičková kapusta, květák, brokolice, kedluben, ředkvička, ředkev, tuřín, vodnice, čínské zelí, pak i řepka a hořčice. Naopak cuketa, dýně ani okurka mezi brukvovité nepatří — jsou tykvovité.

Proč mi brukvovitá zelenina vadne, i když ji zalévám?

Klasický příznak nádorovitosti kořenů. Vytáhněte jednu rostlinu a podívejte se na kořeny — nádorovitost dělá hrbolaté zduřeniny. Druhou možností jsou larvy květilky zelné, které vyžírají chodbičky v krčku.

Jak dlouho nesázet brukvovité na stejné místo?

Alespoň čtyři roky, a pokud se už na pozemku objevila nádorovitost, tak sedm let a víc. Spory v půdě vydrží klíčivé až dvacet let.

Proč mi květák netvoří růžice?

Nejčastěji kvůli nedostatku vody v době zakládání růžice, nedostatku dusíku nebo prudkému výkyvu teplot. Květák je z košťálovin nejnáročnější — potřebuje vyrovnanou zálivku a dobře zásobenou půdu.

Snáší brukvovitá zelenina čerstvý hnůj?

Nesnáší. Čerstvý hnůj podporuje bujný růst na úkor hlávek a zvyšuje riziko hnilob. Hnojí se vyzrálým hnojem nebo kompostem už na podzim, případně organickým hnojivem zapraveným před výsadbou.

Čím brukvovitou zeleninu hnojit?

Košťáloviny jsou náročné na živiny, hlavně na dusík a vápník. Základ dejte před výsadbou: kompost a organické hnojivo, třeba HNOJÍK, zapravte do půdy nebo ho dejte trochu pod každou sazenici. Živiny se z něj uvolňují postupně. Vápník Hnojík obsahuje jen v malém množství, na kyselé půdě ho proto dodejte zvlášť (viz vápník). Dávkování najdete v tabulce dávkování.

Brukvovité patří mezi plodiny s velkou potřebou živin, takže se hodí do prvního roku po založení vyvýšeného záhonu, kdy se v něm rozkládá organická hmota.