Pór (Allium porrum)

Zelenina s mírnou chutí je jako koření nepostradatelná v mnoha jídlech

Stanoviště: středně těžké, propustné půdy s dostatkem vody a živin
Doba pěstování: v březnu–dubnu přímý výsev na místo nebo výsev v únoru–březnu do truhlíků pro výsadbu od dubna do června
Doba sklizně: od srpna, přezimování na záhonu možné
Množení: výsevem

Za domov divokého typu póru letního (Allium ampeloprasum) se považuje oblast východního Středomoří. Pór je starou kulturní rostlinou – jeho historii lze sledovat až ke starým Egypťanům, Řekům a Římanům. Na rozdíl od cibule kuchyňské pór nemá vyvinutou cibuli ani ostrou chuť. Pěstování póru je dnes velmi rozšířené.

Pěstování

S dobrými výnosy lze počítat v půdách středně těžkých, propustných, bohatých na živiny, na humus a v polohách se středně vysokými teplotami. Pór se vysévá přímo na místo (březen až duben), nebo se ve vzdálenosti 30 × 15 cm vysazují předpěstované sazenice z výsevů od února. Spotřebitel dává přednost póru, který má přízemní pochvovitou část listů bílou a dlouhou. Lze toho dosáhnout volbou vhodné odrůdy a nahrnováním půdy k rostlinám během jejich růstu.

Pór je dobrou předplodinou, protože svými četnými kořeny prokypřuje půdu. Mol a květilka cibulová jsou nejčastější škůdci póru. V domácí zahradě se pór sklízí podle potřeby, ale ani po nejčasnější výsadbě to nemůže být dříve než v srpnu. Pór vysazovaný do konce června může přezimovat venku, nejlépe pod vzdušnou přikrývkou a s vysoko přihrnutou půdou.

Pro sklizeň v létě a na podzim jsou vhodné odrůdy:

‚Titan‘
‚Hilari‘
‚Alma‘
‚Bavaria‘
‚Elefant‘
‚Herbstriesen‘

Vyloženě zimní odrůdy jsou:

‚Blaugrüner Winter‘
‚Winterriesen Alaska‘
‚Karentánský‘.