Smrdutka

Původ: Druhově nejbohatší rod sukulentních klejichovitých rostlin.

Stanoviště: Světlé a slunné, na vrcholu léta chráněné před pražícím sluncem.
Výška: Zřídka vyšší než 20 cm.
Doba květení: Hlavně v létě.
Množení: Dělením, řízky nebo semeny.

Rod Stapelia patří k nejpozoruhodnějším stonkovým sukulentům. Dřív se řadil do čeledi klejichovitých (Asclepiadaceae), dnes je tato skupina vedená jako podčeleď toješťovitých (Apocynaceae). Jeho domovem je jižní Afrika, Tanzánie, Keňa a Přední Indie. Všechny druhy tohoto rodu mají měkké masité osy, které jsou čtyřhranné a od báze se rozvětvují. Listy jsou redukovány na rychle zasychající a odpadávající šupiny.

Nádheru rostlin vytvářejí květy, které se objevují většinou na bázi stonků na dlouhých stopkách, jednotlivě nebo po několika. Jejich živé zbarvení, většinou v hnědých tónech, je stejně nápadné jako tvar pěticípé hvězdy a často i jejich velikost. Bohužel však šíří téměř stále pronikavý zápach mršiny, na který dává však zapomenout krása květů.

Smrdutka kořenuje mělce, proto potřebuje nízkou, ale dostatečně širokou nádobu — nejlépe misku. Zalévá se jenom v době růstu v létě, a i tehdy jen málo. V zimě se drží pokud možno v suchu, ovšem je třeba rostlinu stále pozorovat: stonky nesmějí svraštět, neboť by se již asi nevzpamatovaly.

V období málo světelném by se měla udržovat relativně nízká teplota (5–12 °C), nikdy však přes 18 °C. Množení ze semen nečiní žádné zvláštní těžkosti, jestliže zvládneme nebezpečí hniloby. Vzhledem k silné bastardizaci smrdutek ovšem nejsou většinou semena druhově pravá. Abychom se vyvarovali překvapení, množíme proto raději dělením. Protože i postranní větve mají zpravidla bohaté kořeny, není to žádný problém.

Doporučit z velkého počtu druhů smrdutek určitý výběr je těžké, navíc vymezení druhů navzájem je sporné. Protože snad nejzajímavějším znakem jsou květy, je následující výběr sestavený právě podle nich.

Smrdutka je sukulent ze suchých oblastí a přehnojení jí škodí víc než hlad — po nadbytku dusíku se stonky vytáhnou, změknou a snadno zahnívají. Během léta jí proto stačí slabá dávka zhruba jednou měsíčně, v zimě nehnojte vůbec.

Organické hnojivo HNOJÍK použijte ve slabém výluhu do zálivky (půl čajové lžičky na 1 litr vody) nebo ho v malém množství zapravte do substrátu při přesazování. Živiny se uvolňují postupně, takže rostlina nedostane nárazovou dávku. Přesné dávkování najdete v tabulce dávkování.

Proč smrdutka opravdu smrdí?

Vůně po mršině spolu s hnědým chlupatým květem napodobuje mrtvé zvíře. Přiláká tím mouchy, které rostlinu opylují — v jejím domově je to spolehlivější než čekat na včely. Zápach je nejsilnější první den po rozkvětu a šíří se jen do vzdálenosti pár desítek centimetrů.

Proč smrdutce měknou a hnijí stonky?

Skoro vždycky kvůli zálivce. Zalévá se jen v létě v době růstu a i tehdy málo; v zimě se drží prakticky v suchu. Druhou příčinou bývá těžký substrát bez písku a nádoba bez odtokového otvoru.

Jak smrdutku přezimovat?

Světle a chladno, mezi 5 a 12 °C, nikdy nad 18 °C, bez zálivky. Stonky přitom nesmí svraštět — pokud začnou, jednou lehce zalijte. Svraštělé stonky se už obvykle nevzpamatují.

Jak smrdutku množit?

Nejjistěji dělením trsu, protože i postranní větve mívají vlastní kořeny. Ze semen to jde také, ale smrdutky se snadno kříží, takže potomstvo nebývá druhově pravé.

Který druh je pro začátečníka nejlepší?

Stapelia variegata (dnes Orbea variegata) — je nejrozšířenější, nejodolnější a kvete i v běžných bytových podmínkách. Kdo chce efekt, sáhne po Stapelia gigantea s květy o průměru až 35 cm.

Je smrdutka jedovatá?

Mezi jedovaté rostliny se neřadí, ale patří do příbuzenstva toješťovitých, kde je mléčná šťáva u řady druhů dráždivá. Po řezu si proto umyjte ruce a rostlinu nedávejte tam, kam dosáhnou malé děti.