Mavuň (Centranthus): pěstování, odrůdy a řez

Hodnotná přírodní trvalka pro teplá místa a do skalnatých partií

• Stanoviště: plně slunné; propustné, vápenité půdy
• Výška: 60 cm
• Doba kvetení: květen-září
• Množení: semeny

Centranthus ruber patří do čeledi kozlíkovitých (Valerianaceae) a pochází z jižní Evropy. Rostlina roste trsovitě a u spodku snadno dřevnatí. Modrozelené listy jsou široce kopinaté. Růžově červené květy ve volném latovitém květenství se postupně otevírají od pozdního jara až do podzimu, díky čemuž se mavuň řadí k velmi vytrvale kvetoucím trvalkám.

Česky se rostlině říká mavuň červená, latinsky Centranthus ruber. Starší klíče ji řadí ke kozlíkovitým, novější třídění celý rod přesouvá do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae) — obojí označení tak platí a v literatuře na obě narazíte. Ve volné přírodě roste v jižní Evropě na skalách, na vápencových sutích a ve zdech, čemuž odpovídají i nároky, které si přinesla na naše zahrady.

Trs dorůstá zhruba 60 až 90 cm a je krátkověký: jedna rostlina vydrží obvykle tři až pět let, porost se ale sám obnovuje ze semen, takže na příhodném místě mavuň z výsadby nezmizí. Květy vydatně voní a jsou vděčným zdrojem nektaru pro motýly a další opylovače od jara do podzimu.

Nejlépe se daří ve vápenitých, propustných půdách a nevadí jí občasné vyschnutí půdy. Mavuň lze použít na střešní zahradě, u suché zídky, na terase nebo na štěrkované ploše. Na příznivém stanovišti se často vysemeňuje.

Vedle přírodního typu (Centranthus ruber) se pěstují odrůdy, jako jsou C. ruber ‚Albiflorus‘ s bílými květy a C. ruber ‚Coccineus‘ s květy karmínově červenými.

Do sousedství lze vysadit chrpy, bělotrn nebo platykodon (Platycodon).

Rozhodující jsou dvě věci: plné slunce a voda, která rychle odteče. V těžké a přes zimu vlhké půdě mavuň hnije, zatímco ve štěrku, ve spárách zídky nebo mezi kameny na terase vydrží roky bez jediné zálivky. Zalévat se vyplatí jen po výsadbě, dokud rostlina nezakoření; potom si vystačí s dešťovou vodou i v suchém létě.

Mrazu se v našich podmínkách nebojí a nadzemní část na podzim zatáhne. Na jaře vyráží znovu z báze, která u starších rostlin dřevnatí — proto se s jarním úklidem nemá spěchat, dokud nejsou vidět nové výhony.

Na zahradě se mavuň hodí všude tam, kde jiné trvalky trpí suchem: na jižní svah, do štěrkového záhonu, na skalku nebo do spár při zakládání skalky. Barevně se dobře doplňuje s levandulí, šalvějí a okrasnými travami, které mají stejné nároky na sucho a slunce.

Základní typ, kterému se běžně říká mavuň červená, má karmínově růžové květy a v zahradnictvích se prodává nejčastěji. Barevné odrůdy z něj vycházejí a liší se hlavně odstínem květenství:

• ‚Coccineus‘ — nejsytější karmínově červená, nejnápadnější ze všech.
• ‚Albiflorus‘ (v prodeji také jako ‚Albus‘) — čistě bílé květy, mavuň bílá; v kombinaci s levandulí nebo šedolistými trvalkami rozjasní suchý záhon.
• ‚Rosenrot‘ — sytě růžová, kompaktnější růst.
• ‚Snowcloud‘ — bílá odrůda s hustším květenstvím než ‚Albiflorus‘.

Jako mavuň růžová se obvykle označuje světlejší semenáč základního typu, ne samostatná odrůda. Právě s tím je dobré počítat u bílých odrůd: rostliny vzešlé z vlastního výsevu se barvou vracejí k původnímu růžovočervenému typu. Pokud má bílá skupina zůstat bílá, odkvetlá květenství se odstřihávají dřív, než dozrají semena.

První vlna květů odkvete koncem června. Pokud se v té chvíli celý trs seřízne zhruba o třetinu až polovinu, obrazí a v srpnu a září vykvete podruhé — bez řezu rostlina místo toho nasadí semena a kvetení skončí. Odkvetlá lodyha se stříhá vždy k listovému patru, ne uprostřed holého stonku.

Druhý řez přichází na podzim nebo brzy na jaře, kdy se suché lodyhy odstraní těsně u země. Kdo chce mít v okolí zídky mladé rostliny, nechá jedno až dvě květenství dozrát a semena se rozsejí sama.

Množí se mavuň výsevem. Kůlový kořen sahá hluboko, takže dělení trsu ani řízkování se nedaří a starší rostlina přesazení špatně snáší. Semena se sejí na jaře do písčitého, propustného substrátu, jen lehce se zatlačí (klíčí na světle) a při 18 až 20 °C vzcházejí za dva až tři týdny. Nejjednodušší cesta je nechat rostlinu vysemenit a mladé semenáče přesadit, dokud mají jen několik listů.

Mavuň patří k trvalkám, které chudou půdu vyloženě vyhledávají. V přehnojeném záhoně vytáhne měkké lodyhy, poléhá a kvete méně, než kdyby stála ve štěrku. Hnojení proto stačí velmi střídmé a jednorázové.

V záhoně dejte na jaře, když rostlina vyráží, jednu dávku pomalu působícího univerzálního organického hnojiva a lehce ji zapravte do půdy kolem trsu. Živiny se uvolňují postupně, takže nevyvolají prudký růst na úkor květů, a organická hmota zároveň podpoří půdní život kolem kořenů. Ve spárách suché zídky, ve štěrku a na střešní zahradě se mavuň nehnojí vůbec — v bohatém substrátu ztrácí kompaktní tvar. Konkrétní množství najdete v tabulce dávkování, celou řadu pak v katalogu hnojiv.