Lupina, vlčí bob (Lupinus)
Vlčí bob v zahradě – pěstování, druhy, kdy kvete a co s lupinou po odkvětu

Nápadně kvetoucí rostlina s bohatými klasy a ozdobnými listy
- Stanoviště: slunné, propustná půda, mírně kyselá
- Výška: 50–120 cm
- Doba kvetení: květen–červenec
- Množení: výsevem, dělením trsů
Vlčí bob (Lupinus spp.) je okrasná rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae), původem ze Severní a Jižní Ameriky. Rod zahrnuje více než 200 druhů, z nichž mnohé jsou oblíbené zahradní trvalky nebo letničky s bohatým květenstvím na pevných stvolech.
Rostlina vytváří přízemní růžici dlaňovitě složených listů s matným povrchem. Květy se objevují v dlouhých hustých klasech a mají širokou barevnou škálu – bílá, žlutá, růžová, fialová, modrá i vícebarevná. Při pravidelném odstraňování odkvetlých stvolů může vlčí bob kvést opakovaně.
Vlčí bob se hodí do smíšených trvalkových záhonů, k plotům nebo jako solitér. Vyžaduje slunné místo a propustnou, spíše lehčí půdu, ale ne vápenitou – vápno způsobuje žloutnutí listů. Na těžkých půdách se doporučuje drenáž. Rostlina dobře snáší chlad, je mrazuvzdorná a snadno se množí výsevem nebo dělením trsů na jaře.
Kromě okrasných druhů se některé odrůdy pěstují i jako zelené hnojení nebo pro krmné účely. Semena některých druhů jsou jedovatá bez předchozí úpravy – je třeba pěstovat pouze šlechtěné, nízce alkaloidní formy, pokud mají být konzumovány.
Pěstování lupiny: stanoviště, výsev a množení
Lupiny vyžadují slunné stanoviště a propustnou, mírně kyselou půdu. Přemíru živin nepotřebují, dusík si obstarají samy. Nevhodné jsou vápenité půdy, které způsobují žloutnutí listů. Na těžkých půdách je nutná drenáž, jinak hrozí zahnívání kořenů.
Rostliny se vysévají přímo na záhon na jaře, semena klíčí během 2–3 týdnů. Vzdálenost rostlin by měla být asi 30–40 cm. Lupiny dobře snášejí chlad a jsou mrazuvzdorné. Pro bohatší kvetení stačí rostliny mírně přihnojit kompostem nebo přírodním hnojivem, například Hnojíkem, který uvolňuje živiny postupně.
Výhodou lupin je schopnost vázat dusík pomocí hlízkových bakterií na kořenech. Díky tomu zlepšují kvalitu půdy a hodí se do střídání plodin i jako zelené hnojení.
Druhy a odrůdy lupin: mnoholistá, žlutá, bílá a úzkolistá
Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus)

Nejčastěji pěstovaný druh v zahradách. Dorůstá výšky kolem 100 cm a je známá svými bohatými barevnými kultivary, které vytvářejí nápadné záhony. Šlechtěné odrůdy se vyznačují intenzivními odstíny modré, fialové, červené nebo dvoubarevné kombinace.
Lupina žlutá (Lupinus luteus)

Kromě okrasného využití je významná i jako krmná rostlina a zelené hnojení. Dosahuje výšky kolem 80 cm a její žluté květy příjemně voní. V zemědělství se uplatňuje zejména pro schopnost vázat dusík a obohacovat půdu.
Lupina bílá (Lupinus albus)

Druh využívaný v zemědělství. Semena obsahují vysoký podíl bílkovin a po odstranění hořkých alkaloidů se používají jako krmivo i potravina. Rostlina dorůstá do 120 cm a kvete bíle.
Lupina úzkolistá (Lupinus angustifolius)

Významná hospodářská plodina. Odrůdy s nízkým obsahem alkaloidů (tzv. sladké lupiny) se pěstují pro semena určená k výrobě krmných směsí a potravin. Kvete modře a je nenáročná na podmínky.
Lupina na zelené hnojení
Na zelené hnojení se pěstuje hlavně lupina žlutá a lupina úzkolistá, samotná nebo ve směsi s žitem či ovsem. Okrasná lupina mnoholistá se k tomu nepoužívá, je to trvalka do květinových záhonů.
Proč lupina. Jako bobovitá rostlina poutá díky hlízkovým bakteriím dusík ze vzduchu. Hluboký kůlový kořen prokypří i utužené podloží. Lupina navíc umí zpřístupnit fosfor, který je v půdě pevně vázaný a jiné rostliny ho špatně berou. Nový fosfor do půdy nepřidá, jen zpřístupní ten, který tam už je. Zapravená hmota je také dobrou potravou pro žížaly.
Půda a výsev. Lupině vyhovuje lehčí, písčitá a spíš kyselá půda, na vápenité se jí nedaří. Hodí se proto i tam, kde jiné zelené hnojení roste špatně. Osivo můžete před výsevem ošetřit očkovacím přípravkem s hlízkovými bakteriemi, zvlášť tam, kde lupina ještě nerostla. Na kořenech se pak vytvoří víc hlízek. Směs lupiny s obilninou se vysévá i koncem léta na sklizené záhony.
Zapravení. Porost posekejte, nechte zavadnout a zapravte mělce do vrchní vrstvy půdy. Zeleninu sázejte nejdřív asi 6 týdnů po zapravení. Porost můžete také posekat a zkompostovat a silné kořeny vyhrabat do kompostu. Směsi a termíny podrobně popisuje článek zelené hnojení.
Pozor na jedovatost. Lupiny obsahují hořké alkaloidy a jejich semena jsou pro lidi i zvířata jedovatá. Výjimkou jsou jen vyšlechtěné „sladké“ odrůdy s nízkým obsahem alkaloidů. Semena ze zeleného hnojení ani z okrasných lupin nejezte a nekrmte jimi zvířata.
Využití v zahradní architektuře a péče po odkvětu
Vlčí bob se hodí do smíšených trvalkových záhonů, k plotům nebo jako výrazná solitéra. Díky pestré škále barev vytváří efektní kombinace například s kopretinami, máky, okrasnými trávami nebo šalvějí. Nižší odrůdy se dají vysazovat i do menších zahrad a venkovských zahrádek.
Při pravidelném odstraňování odkvetlých květenství mohou lupiny nasadit na nové květy a prodloužit tak dobu kvetení.
Význam a zajímavosti
- Některé druhy lupin se pěstují jako krmná plodina pro hospodářská zvířata.
- Semena obsahují alkaloidy, které mohou být jedovaté – moderní odrůdy „sladkých lupin“ mají snížený obsah těchto látek a jsou využívány v potravinářství.
- V Kanadě a Austrálii se lupinová mouka přidává do pečiva jako zdroj bílkovin.
- Lupiny jsou také významnou medonosnou rostlinou, lákají včely a čmeláky.
Lupina si dusík obstará sama, ostatní trvalky na záhoně ale živiny potřebují dodat. Které hnojivo pokryje celou zahradu najednou, rozebíráme v článku Univerzální hnojivo; jak funguje české organické hnojivo Hnojík, najdete i s doporučeným dávkováním. Další bobovitou rostlinou, která si dusík váže sama, je jetel.