Lotos (Nelumbo)

Vytrvalé vodní a bažinné rostliny pro vytápěné venkovní nádrže nebo do kbelíků; nejsou otužilé vůči zimě.

• Stanoviště: slunné, teplé a chráněné
• Výška: až 2 m
• Doba kvetení: červenec–srpen
• Množení: semeny nebo oddělením hojných rhizomů

Rostlina z čeledi leknínovitých (Nymphaeaceae) se vyskytuje pouze ve dvou druzích:

rozšířený v Severní Americe až po Kolumbii v Jižní Americe.

rozšířený v Indii, Japonsku a Austrálii.

Lotos ořechodárný má 30–60 cm široké listy deštníkovitého tvaru na 1–2 m dlouhých řapících. Rovněž na dlouhých stvolech vykvétají až 35 cm široké květy, které přecházejí od žlutého základu do růžově červené, mohou však být i čistě bílé. Existuje řada odrůd, které však u nás nebývají k dostání.

Lotos žlutý je ve všech částech menší, má červeně tečkovanou spodní stranu listů a vonné, až 35 cm široké světle sírově žluté květy.

V českých textech se pro tentýž druh používá název lotos ořechonosný. Jde o stejnou rostlinu, jen o jiný překlad latinského nucifera. Právě tenhle druh je posvátným lotosem Indie a Číny, sklízejí se z něj oddenky i semena a jeho listy daly jméno takzvanému lotosovému efektu, kdy voda po povrchu listu stéká v kapkách a odnáší s sebou prach.

Protože v domácích zahradách jsou málokdy k dispozici vytápěné bazény, doporučuje se pěstovat rostliny v kbelíku a v něm je nechat přezimovat v místnosti, kde nemrzne.

• Nádoba: měla by mít průměr a výšku nejméně 60 cm.
• Substrát: vhodná je jílovitá zemina s příměsí rohových a kostních hoblin.
• Výsadba: rhizomy se zasadí šikmo asi 10 cm hluboko a zakryjí pískem. Pak se naplní tolik vody, aby sahala asi 10 cm nad úroveň substrátu.

Nejlepší doba výsadby je v dubnu. První květy můžeme očekávat v srpnu příštího roku, ale zpravidla musíme čekat ještě další rok. Abychom vývin urychlili, měli bychom již od vyrašení prvních listů hnojit jedenkrát týdně plným hnojivem.

Po zežloutnutí listů na podzim začíná období klidu na bezmrazém místě, kde by teplota neměla přesáhnout 6 °C. Voda se předtím vylije, půda by se měla přes zimu udržovat vlhká, ale ne mokrá. Od května pak přijde kbelík opět na slunné místo v zahradě, doplní se vodou a po objevení prvních listů začneme znovu týdně hnojit.

Odborníci doporučují každé tři roky úplně vyměnit zeminu a zasadit rhizomy do čerstvého substrátu. Možný je též výsev semen, která sami sklidíme, pokud jsme provedli umělé opylení; tento poněkud náročný způsob se však laikům nedoporučuje, pokud je k dispozici dostatek kousků rhizomů pro vegetativní množení.

Pro pěstování doma platí totéž s jedinou úpravou: nádoba stojí od května do září venku na plném slunci a přes zimu v chladné, ale nezamrzající místnosti. Lotos pěstovaný celoročně v teplém pokoji nekvete – bez chladného období klidu nezaloží květní pupeny. Nádoba nesmí mít odtokový otvor a substrát se do ní dává bez rašeliny a bez perlitu, obojí vyplave na hladinu.

Semena lotosu mají mimořádně tvrdé osemení, které samo od sebe nenasákne vodou. Bez porušení obalu leží v teplé vodě týdny beze změny, po naříznutí klíčí během několika dnů. Postup je vždycky stejný:

• Semeno obrousit pilníkem nebo smirkovým papírem na vypouklé straně, dokud neprosvítá světlejší vrstva. Klíček na opačném, plochém konci se nesmí poškodit.
• Namočit do vlažné vody (asi 25 °C) v čiré sklenici. Vodu vyměňovat každý den, jinak zahnívá.
• Za dva až pět dní semeno nabobtná a vyžene první stočený lístek. Ve sklenici se nechá, dokud nemá dva až tři lístky a viditelné kořínky.
• Zakořeněné semenáče vysadit po jednom do jílovité zeminy v nádobě bez odtoku a zalít vodou jen několik centimetrů nad substrát. Hladina se s rostoucími listy postupně zvyšuje.

Rostliny ze semene kvetou nejdřív druhým, spíš ale třetím rokem a nemusí být věrné odrůdě. Kdo chce mít jistotu barvy květu, množí lotos dělením rhizomů – roste tak rychleji a kvete dřív.

Obě rostliny se v katalozích často pletou, ale rozeznají se na první pohled podle listů. Leknín má listy plovoucí přímo na hladině, s výkrojem až ke stopce, a květ leží na vodě. Lotos zvedá kulaté listy bez výkroje na dlouhých řapících vysoko nad hladinu a květ nese na vlastním stvolu ještě nad nimi.

• Listy: leknín na hladině s výkrojem, lotos nad hladinou a celokrajný
• Voda na listu: po listu lotosu se sráží do kapek a stéká, list leknínu zůstává mokrý
• Zimovzdornost: leknín bílý u nás přezimuje v jezírku, lotos ne
• Zařazení: starší literatura řadí lotos k leknínovitým (Nymphaeaceae), novější systémy pro něj vyčleňují samostatnou čeleď lotosovité (Nelumbonaceae)

Pro zahradní jezírko v našich podmínkách je proto leknín praktičtější volbou. Lotos zůstává rostlinou do nádoby, kterou lze na zimu přenést. Přehled dalších druhů do vody i k jejímu okraji najdete v článku vodní rostliny do zahradního jezírka.

Lotos vytvoří za jedinou sezónu několik metrů čtverečních listové plochy a metry rhizomů, takže na živiny je náročný. Hnojí se od vyrašení prvních listů do konce srpna, potom už ne – pozdní dávka jen prodlouží růst listů a rostlina hůř snese období klidu.

Osvědčené je pravidelné přihnojování slabším roztokem univerzálního organického hnojiva, které živiny uvolňuje postupně. V nádobě bez odtoku se hnojivo nevyplavuje jako na záhoně, proto se dávkuje raději slabě a častěji než silně a jednorázově. Přehnojený lotos pozná pěstitel podle zeleného zákalu vody – ten znamená, že živiny zůstaly ve vodě místo v substrátu.

• Hnojit jednou týdně od prvních listů do konce srpna.
• Roztok lít k substrátu, ne na listy.
• Při výměně substrátu jednou za tři roky zapracovat rohové a kostní hobliny.
• V období zimního klidu se nehnojí vůbec.