Kostival

Drsně chlupaté trvalky pro vlhká stanoviště; stará léčivá rostlina

Stanoviště: slunné až stinné; vlhká, svěží půda
Výška: 25–150 cm
Doba kvetení: květen–srpen
Množení: výsevem nebo dělením

Kostival, vyskytující se na vlhkých stanovištích téměř ve všech zemích Evropy a Asie, patří do čeledi brutnákovitých (Boraginaceae). Pro tuto čeleď je typická nejen drsná chlupatost, nýbrž i šnekovité zavinutí ještě mladých květenství. Široce kopinaté listy velmi šťavnaté rostliny jsou uspořádány střídavě a rostou na vzpřímeném stonku sbíhavě dolů. Barva malých zvonkovitých květů se mění mezi fialovou, modrou a červenou nebo přechází mnohdy až do bělavé. Různé druhy a odrůdy mají význam v léčitelství, jako krmné rostliny nebo jako zahradní trvalky.

Tento téměř ostnitě či štětinatě chlupatý druh je domácí v jihozápadní Asii, ale z kultur velmi často zplaňuje a setkáme se s ním i jinde. Jeho listy jsou protáhle vejčité a nerostou po stonku splývavě dolů. Velké květy jsou červené až světle modré. Rostlina je přes 1 m vysoká a pěstuje se jako krmivo.

Tato cenná planá trvalka se cítí velmi dobře v polostínu nebo ve stínu mezi dřevinami a je hezkou půdopokryvnou rostlinou. Má tmavozelené chlupaté listy a smetanově žluté květy v převislých hroznech. Je asi 30 cm vysoká a kvete v dubnu až květnu. Existuje také několik odrůd v různých modrých tónech.

Tato trvalka se často vyskytuje na březích potoků a v příkopech, na vlhkých loukách i na okrajích lesa; je významnou léčivou rostlinou. V lidovém léčitelství se kořen odedávna přikládal zevně na zlomeniny, špatně se hojící rány a vymknuté klouby.

Dlouhé kořeny obsahují slizové látky, třísloviny, éterický olej, allantoin a také pyrrolizidinové alkaloidy, které poškozují játra. Proto se kostival nesmí užívat vnitřně. Kořen je zevně černohnědý, uvnitř bílý a slizovitý; chuť je nasládlá a stahující. Vzpřímené stonky jsou asi 1 m vysoké, květy růžové až bělavé.

Zahrádkáři pěstují kostival hlavně kvůli listům. Rostlina koření hluboko, rychle obrůstá a listy se dají sklízet několikrát za sezonu. Obsahují draslík, vápník a fosfor, a protože jsou měkké a šťavnaté, rychle se rozkládají.

• Kostivalová jícha. Nasekané listy se zalijí dešťovou vodou a nechají kvasit. Hotová jícha se ředí asi 1 : 10 dešťovou vodou a zalévá se jí v době růstu, nejčastěji rajčata a další plodová zelenina. Postup je stejný jako u kopřiv, najdete ho v článku kopřivová jícha.
• Mulč. Posečené listy nechte zavadnout a rozprostřete je v tenké vrstvě pod rajčata nebo brambory, kde se rychle rozloží. Další materiály srovnáváme v článku mulčování.
• Kompost. Vrstva listů nebo trocha jíchy rozlitá po hromadě podpoří rozklad, podobně jako kopřivy. Hodí se hlavně k suchému materiálu chudému na dusík, jako je listí nebo sláma.

Kam kostival zasadit

Kostival lékařský je vytrvalý a jednou zasazený se těžko odstraňuje: z každého kousku kořene, který zůstane v zemi, vyroste nová rostlina. Sázejte ho proto na okraj zahrady nebo ke kompostu, kde nebude překážet, nejlépe do vlhčí a živné půdy. Kdo nechce, aby se rozséval, může sáhnout po kostivalu ruském ‚Bocking 14‘, který klíčivá semena téměř netvoří a množí se dělením kořenů.

Při sklizni listů noste rukavice, drsné chlupy dráždí kůži. Listy ani kořen nejezte, důvod uvádíme výše u kostivalu lékařského.