Karafiát, hvozdík – Dianthus
Druhy a odrůdy hvozdíků (Dianthus) i karafiátů, jejich pěstování a využití na zahradě, ve skalce i k řezu.
Rod hvozdík (Dianthus) z čeledi hvozdíkovité (Caryophyllaceae) je rozšířen 250 druhy převážně na severní polokouli. Většinou jsou vytrvalé, někdy polokeřovité, a jejich úzké šedomodré nebo zelené listy tvoří více nebo méně husté polštáře nebo koberce. Květy na vzpřímených stoncích jsou uspořádané jednotlivě, v okolících nebo latách.
Hvozdíky a karafiáty jsou významné ve dvou oblastech použití. Používají se na venkovních záhonech a ve skalkách, ale karafiáty se pěstují i ve sklenících k řezu květů. Protože příbuzné druhy se vzájemně snadno kříží, v přírodě a hlavně šlechtěním vznikly nespočetné hybridy a odrůdy.
Bohužel hvozdíky a karafiáty také trpí chorobami a škůdci, které jim mohou hlavně na nepříznivých stanovištích způsobit vážné obtíže. Především je třeba jmenovat rez karafiátovou(zvláště častá na hvozdíku bradatém), květilku karafiátovou a listovou skvrnitost (Alternaria). Venkovní rostliny ožírají králíci.
K zahradním květinám patří tři významné skupiny rostlin:
- Druhy hvozdíku pro přírodní výsadby
- Vytrvalé zahradní hvozdíky
- Jednoleté a dvouleté zahradní hvozdíky a karafiáty
Druhy hvozdíku pro přírodní výsadby a skalky
- Stanoviště: plně slunné místo se hlinitoštěrkovitou a v létě suchou půdou
- Výška: 5–25 cm
- Doba kvetení: červen–září
- Množení: výsevem nebo letními řízky pod sklem
Hvozdík (Dianthus campestris)

pochází z Ukrajiny. Tvoří husté kopečky z úzkých a měkkých listů. Růžově červené květy na vzpřímených rozvětvených stoncích se objevují po celé léto. Tento hvozdík se dobře hodí do přírodních partií, do skalek a pro suché zídky.
Hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum)

pochází ze západní a jižní Evropy. Roste na slunných otevřených pahorcích nebo na teplých a suchých místech při okraji dřevin. Úzké zelené listy tvoří volný trávník, červené květy jsou uspořádané v koncových strboulech na stoncích asi 25 cm vysokých. Kvete od června do září.
Hvozdík (Dianthus sylvestris)

roste divoce od Alp až k Balkánu. Trávovité listy tvoří husté zelené polštáře. Vzpřímené stonky nesou od června do srpna 1–4 růžově červené květy. Vhodný pro suché zídky, skalní štěrbiny a škvíry na plném slunci.
Hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides)

zvaný „slzičky“, roste planě v Evropě a v Severní Americe. Krátké úzké listy tvoří husté zelené nebo hnědozelené polštáře. Asi 15 cm vysoký stonek nese několik malých červených květů. Snadno se vysemeňuje.
Odrůdy: hvozdík kropenatý a polštářové hvozdíky
- ‚Albus‘ – bílá
- ‚Brilliant‘ – zářivě tmavočervená
- ‚Brilliancy‘ – tmavě šarlatová
- ‚Leuchtfunk‘ – karmínově červená
- ‚Splendens‘ – výrazně červená
Další druhy hvozdíku:
Hvozdík alpský (Dianthus alpinus), Dianthus myrtinervius, Dianthus pavonius – jsou choulostivější.
| Odrůda | Barva květu | Tvar květu | Zvláštnosti |
|---|---|---|---|
| ‚Annabelle‘ | sytě růžová | poloplný | velké polštáře |
| ‚Blauigel‘ | karmínová, střed tmavý | jednoduchý | husté modrozelené polštáře |
| ‚Blaureif‘ | něžně růžová | jednoduchý | šedomodré polštáře |
| ‚Eydangeri‘ | růžově červená | jednoduchý | husté polštáře |
| ‚Feuerhexe‘ | purpurově červená | jednoduchý | ježaté polštáře |
| ‚La Bourbrille‘ | růžová | jednoduchý | malé ploché polštáře, vhodný do žlabů |
| ‚Nordstjernen‘ | růžově červená | jednoduchý | velké pevné polštáře |
| ‚Rotkäppchen‘ | purpurově červená | poloplný | – |






Zahradní vytrvalé hvozdíky pro obruby a mezi kameny
- Stanoviště: plně slunné místo s propustnou a živnou půdou
- Výška: 15–30 cm
- Doba kvetení: květen–červen
- Množení: výsevem nebo letními řízky pod sklem
Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus, syn. D. caesius)

roste v západní a střední Evropě. Tvoří husté modrozelené drnovité polštáře (např. odrůda ‚Nordstjernen‘). Květy jsou většinou jednotlivé na 10–20 cm vysokých stoncích, velmi početné.
Hvozdík pérovitý (Dianthus plumarius)

je domovem ve východní střední Evropě. Roste polštářovitě, stonky při základu dřevnatějí, listy jsou modrozelené, zašpičatělé. 25–30 cm vysoký stonek nese 5–6 silně vonících květů s hluboce dřípenými lístky. Vedle odrůd existují výsevné směsi plnokvětých vonných rostlin.
Jednoleté a dvouleté zahradní hvozdíky a karafiáty
- Stanoviště: výživné a kypré půdy na výsluní
- Výška: 30–50 cm
- Doba kvetení: červen–červenec
- Množení: výsevem
Hvozdík bradatý (Dianthus barbatus)

rozšířen v Pyrenejích, Karpatech a Mandžusku. Má kopinaté zelené listy a květy v hustých svazcích. Barva velmi rozmanitá – od bílé po tmavě purpurovou. Většinou dvouletka, vysévá se v květnu, kvete v červnu příštího roku. Vhodný k řezu.
Zahradní karafiáty: na záhon, do truhlíku i k řezu
Hvozdík karafiát (Dianthus caryophyllus)

zahrnuje převislé, riviérské, malmaison, remontantní a Chabaudovy karafiáty. Odrůdy vhodné pro záhony, truhlíky i řez květů. Chabaudovy karafiáty – šedomodré listy, velké vonné plné květy.
Hvozdík čínský (Dianthus chinensis)

odrůdy s širšími zelenými listy, květy jednoduché, často dvoubarevné. Vyžadují slunné stanoviště s dobře vyhnojenou půdou.
Skleníkové karafiáty
Nejsou zimovzdorné. Nejlépe se jim daří v poloteplém skleníku, na jednu sezónu ale stačí i studený skleník nebo fóliovník (podrobnosti níže). Velkokvěté druhy mívají jeden květ na stonku, drobnokvěté a vícekvěté mají rozvětvené stonky s více menšími květy.
Karafiáty Diantini

vznikly křížením botanických druhů se standardními karafiáty. Jsou nízké, s postranními výhony při bázi.
Další skupiny: Chinesini, mikrokarfiáty, italské Mignon. Pěstování náročné, nevhodné pro amatéry.
Karafiáty k řezu ve skleníku
Velkokvětý karafiát (Dianthus caryophyllus) patří ke klasickým skleníkovým řezaným květinám. Pěstební postup vychází z knihy F. Kobzy a M. Koudely Skleník od jara do zimy.
Skleník a půda: nejlépe se karafiátům daří v poloteplém skleníku, kde se k řezu využívají jeden až dva roky. Na jednu sezónu stačí studený skleník, fóliovník nebo i venkovní záhon. Půdu vyhnojte kompostem nebo uleželým hnojem, vrstva zeminy má být aspoň 15 cm. Vhodné pH je 5,5–7. Karafiát nesnáší zasolenou půdu, proto přihnojujte pravidelně, ale slabě (viz dávkování).
Výsadba: nejlepší termín je březen. Sazenice se sázejí mělce, na povrch záhonu, a zemina se k nim jen přihrne. Nikdy je nesázejte do jamek – spodní listy by zůstaly „utopené“ v zemi. Hustotu volte podle světla: ve vzdušných a světlých sklenících až 45 rostlin na m², při horším světle 25–30. K opoře postupně napínejte 3–4 sítě nad sebou.
Zaštipování a vylamování: asi za 14 dní po výsadbě rostlina zakoření a vyžene výhon. Ten zaštípněte za 4.–6. listem; rostlina pak vytvoří 2–4 nové výhony, které nakvétají za 3–4 měsíce. U velkokvětých odrůd nechte na stonku jen vrcholové poupě a boční poupata opatrně vylamte. Drobnokvěté „mini“ karafiáty s 5–7 květy na stonku se nevylamují, je s nimi méně práce; potřebují ale víc světla a tepla a v zimě kvetou méně. Nesázejte je příliš hustě, jinak se stonky při sklizni špatně vytahují ze sítí a lámou.
Dvě sklizně za rok: po řezu rostlina obrůstá ze spodních kolének a asi za 4 měsíce kvete znovu. Při včasné výsadbě se tak dají sklidit dvě vlny – od března do června a od července do října. První rok dá jedna rostlina asi 6 květů, druhý rok 6–10.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Teplota v létě | 16–22 °C |
| Teplota v zimě | 10–12 °C (snese i 8 °C) |
| pH půdy | 5,5–7 |
| Vrstva půdy | nejméně 15 cm |
| Termín výsadby | březen |
| Hustota výsadby | 25–45 rostlin na m² podle světla |
| Zaštípnutí | za 4.–6. listem, asi 14 dní po výsadbě |
| Od zaštípnutí do květu | 3–4 měsíce |
| Sklizně | březen–červen a červenec–říjen |
| Květů z jedné rostliny | 1. rok asi 6, 2. rok 6–10 |
| Uchování řezaných květů | ve vodě při 3 °C až 2 týdny |
Praskání kalichů: nejčastější vada skleníkových karafiátů. Vzniká v zimě a předjaří, když teplota kolísá o víc než 5 °C za hodinu – tepelný šok v době malého poupěte naruší vývoj květu a kalich ho později neudrží. Topte a větrejte tak, aby teplota stoupala a klesala pozvolna.
Větrání a stínění: skleník s karafiáty stále větrejte a od května do srpna lehce stiňte; od září do května stínění sundejte. Ze škůdců napadají mladé výhony mšice, poupata v létě třásněnky a celé rostliny svilušky – kontrolujte je pravidelně a zasahujte včas.
Řez: stonky odřezávejte (neodlamujte) ve chvíli, kdy jsou květy otevřené, ale ještě nepřekvetlé. Ve vodě při 3 °C vydrží až dva týdny.
Hvozdík bradatý ze skleníku: dvouletý D. barbatus lze ve studeném, mírně vytápěném skleníku (8–10 °C) vypěstovat na jednu sklizeň; od zakořenění do květu to trvá asi 3,5 měsíce, u pozdějších jarních výsadeb o měsíc méně. Po odkvětu se rostliny odstraní. Více o hvozdících najdete v článku Hvozdík.
Pěstování a hnojení hvozdíků a karafiátů
Všechny hvozdíky i karafiáty spojuje nárok na plné slunce a propustnou půdu. Na těžkém, v zimě promáčeném podkladu polštáře uhnívají — proto se skalkovým druhům vyplatí přidat do výsadbové jámy štěrk nebo hrubý písek. Druhy pro skalky a suché zídky si vystačí s chudší půdou, zahradní trvalé hvozdíky a zahradní karafiáty naopak ocení půdu živnou a kyprou.
Přihnojuje se na jaře při rašení a podruhé před nasazením poupat. Organické hnojivo zapravte mělce do půdy kolem trsu, nebo z něj připravte výluh do zálivky. U polštářových druhů nesypte hnojivo doprostřed trsu, aby se pod ním nezapařily listy.
Karafiát v květináči nebo truhlíku má málo substrátu, takže potřebuje přihnojovat častěji — během kvetení zhruba jednou za tři až čtyři týdny. Zalévejte vždy ke kořenům, ne na polštář listů: mokré listy déle osychají a rostlina pak snáz podléhá listové skvrnitosti.
Odkvetlé stonky průběžně odstřihávejte. Vytrvalé druhy se po pár letech ve středu trsu prořídnou — omladíte je letními řízky pod sklem, jak uvádíme u jednotlivých skupin výše.
Časté dotazy: karafiáty a hvozdíky
Kdy sázet karafiáty?
Vytrvalé hvozdíky z kontejnerů se sázejí na jaře nebo v září, aby do zimy zakořenily. Dvouletý hvozdík bradatý se vysévá v červnu až červenci a na trvalé stanoviště vysazuje na podzim, jednoleté karafiáty se předpěstují a vysazují po zmrzlých mužích.
Jaké stanoviště karafiáty potřebují?
Plně slunné místo s propustnou půdou. Skalkové druhy chtějí hlinitoštěrkovitou, v létě suchou půdu; zahradní vytrvalé hvozdíky propustnou a živnou; jednoleté a dvouleté karafiáty výživnou a kyprou půdu na výsluní. Zamokření nesnášejí.
Jaký je rozdíl mezi karafiátem a hvozdíkem?
Jde o jeden rod Dianthus. Jako hvozdíky se označují nízké, většinou polštářovité druhy do skalek a obrub, jako karafiáty velkokvěté zahradní a skleníkové formy pěstované na záhon i k řezu květů. Protože se druhy snadno kříží, existují nespočetné hybridy a odrůdy.
Jak množit karafiáty?
Výsevem nebo letními řízky pod sklem; polštářovité hvozdíky lze také dělit. Hvozdík kropenatý se v propustné půdě snadno vysemeňuje sám.
Jaké choroby a škůdci karafiáty ohrožují?
Rez karafiátová (zvlášť častá na hvozdíku bradatém), květilka karafiátová a listová skvrnitost (Alternaria). Nejvíc trpí rostliny na nevhodných, vlhkých stanovištích. Venkovní rostliny okusují králíci.
Čím hnojit karafiáty?
Střídmě — karafiáty nesnášejí čerstvý hnůj ani přehnojení dusíkem, po kterém špatně kvetou. Hnojík použijte na jaře jako slabý posyp kolem rostlin, nebo během sezóny jako výluh 1 čajová lžička (5 ml) na 1 litr vody.
Přesné dávkování pro jednotlivé rostliny najdete na stránce Dávkování Hnojíku.
Hnojivo na karafiáty: nákup na e-shopu
Další zajímavé články
Podrobněji o rodu píšeme v článku Hvozdík. Další květiny do slunných záhonů a skalek najdete v článcích Skalničky a Trvalky. Jak vybrat výživu pro celou zahradu, shrnuje přehled Univerzální hnojivo.