Karafiát, hvozdík – Dianthus

Rod hvozdík (Dianthus) z čeledi hvozdíkovité (Caryophyllaceae) je rozšířen 250 druhy převážně na severní polokouli. Většinou jsou vytrvalé, někdy polokeřovité, a jejich úzké šedomodré nebo zelené listy tvoří více nebo méně husté polštáře nebo koberce. Květy na vzpřímených stoncích jsou uspořádané jednotlivě, v okolících nebo latách.

Hvozdíky a karafiáty jsou významné ve dvou oblastech použití. Používají se na venkovních záhonech a ve skalkách, ale karafiáty se pěstují i ve sklenících k řezu květů. Protože příbuzné druhy se vzájemně snadno kříží, v přírodě a hlavně šlechtěním vznikly nespočetné hybridy a odrůdy.

Bohužel hvozdíky a karafiáty také trpí chorobami a škůdci, které jim mohou hlavně na nepříznivých stanovištích způsobit vážné obtíže. Především je třeba jmenovat rez karafiátovou(zvláště častá na hvozdíku bradatém), květilku karafiátovou a listovou skvrnitost (Alternaria). Venkovní rostliny ožírají králíci.

1. Druhy hvozdíku pro přírodní výsadby
2. Vytrvalé zahradní hvozdíky
3. Jednoleté a dvouleté zahradní hvozdíky a karafiáty

• Stanoviště: plně slunné místo se hlinitoštěrkovitou a v létě suchou půdou
• Výška: 5–25 cm
• Doba kvetení: červen–září
• Množení: výsevem nebo letními řízky pod sklem

pochází z Ukrajiny. Tvoří husté kopečky z úzkých a měkkých listů. Růžově červené květy na vzpřímených rozvětvených stoncích se objevují po celé léto. Tento hvozdík se dobře hodí do přírodních partií, do skalek a pro suché zídky.

pochází ze západní a jižní Evropy. Roste na slunných otevřených pahorcích nebo na teplých a suchých místech při okraji dřevin. Úzké zelené listy tvoří volný trávník, červené květy jsou uspořádané v koncových strboulech na stoncích asi 25 cm vysokých. Kvete od června do září.

zvaný „slzičky“, roste planě v Evropě a v Severní Americe. Krátké úzké listy tvoří husté zelené nebo hnědozelené polštáře. Asi 15 cm vysoký stonek nese několik malých červených květů. Snadno se vysemeňuje.

• ‚Albus‘ – bílá
• ‚Brilliant‘ – zářivě tmavočervená
• ‚Brilliancy‘ – tmavě šarlatová
• ‚Leuchtfunk‘ – karmínově červená
• ‚Splendens‘ – výrazně červená

Další druhy hvozdíku:
Hvozdík alpský (Dianthus alpinus), Dianthus myrtinervius, Dianthus pavonius – jsou choulostivější.

• Stanoviště: plně slunné místo s propustnou a živnou půdou
• Výška: 15–30 cm
• Doba kvetení: květen–červen
• Množení: výsevem nebo letními řízky pod sklem

roste v západní a střední Evropě. Tvoří husté modrozelené drnovité polštáře (např. odrůda ‚Nordstjernen‘). Květy jsou většinou jednotlivé na 10–20 cm vysokých stoncích, velmi početné.

• Stanoviště: výživné a kypré půdy na výsluní
• Výška: 30–50 cm
• Doba kvetení: červen–červenec
• Množení: výsevem

rozšířen v Pyrenejích, Karpatech a Mandžusku. Má kopinaté zelené listy a květy v hustých svazcích. Barva velmi rozmanitá – od bílé po tmavě purpurovou. Většinou dvouletka, vysévá se v květnu, kvete v červnu příštího roku. Vhodný k řezu.

zahrnuje převislé, riviérské, malmaison, remontantní a Chabaudovy karafiáty. Odrůdy vhodné pro záhony, truhlíky i řez květů. Chabaudovy karafiáty – šedomodré listy, velké vonné plné květy.

Nejsou zimovzdorné. Nejlépe se jim daří v poloteplém skleníku, na jednu sezónu ale stačí i studený skleník nebo fóliovník (podrobnosti níže). Velkokvěté druhy mívají jeden květ na stonku, drobnokvěté a vícekvěté mají rozvětvené stonky s více menšími květy.

vznikly křížením botanických druhů se standardními karafiáty. Jsou nízké, s postranními výhony při bázi.

Další skupiny: Chinesini, mikrokarfiáty, italské Mignon. Pěstování náročné, nevhodné pro amatéry.

Velkokvětý karafiát (Dianthus caryophyllus) patří ke klasickým skleníkovým řezaným květinám. Pěstební postup vychází z knihy F. Kobzy a M. Koudely Skleník od jara do zimy.

Skleník a půda: nejlépe se karafiátům daří v poloteplém skleníku, kde se k řezu využívají jeden až dva roky. Na jednu sezónu stačí studený skleník, fóliovník nebo i venkovní záhon. Půdu vyhnojte kompostem nebo uleželým hnojem, vrstva zeminy má být aspoň 15 cm. Vhodné pH je 5,5–7. Karafiát nesnáší zasolenou půdu, proto přihnojujte pravidelně, ale slabě (viz dávkování).

Výsadba: nejlepší termín je březen. Sazenice se sázejí mělce, na povrch záhonu, a zemina se k nim jen přihrne. Nikdy je nesázejte do jamek – spodní listy by zůstaly „utopené“ v zemi. Hustotu volte podle světla: ve vzdušných a světlých sklenících až 45 rostlin na m², při horším světle 25–30. K opoře postupně napínejte 3–4 sítě nad sebou.

Zaštipování a vylamování: asi za 14 dní po výsadbě rostlina zakoření a vyžene výhon. Ten zaštípněte za 4.–6. listem; rostlina pak vytvoří 2–4 nové výhony, které nakvétají za 3–4 měsíce. U velkokvětých odrůd nechte na stonku jen vrcholové poupě a boční poupata opatrně vylamte. Drobnokvěté „mini“ karafiáty s 5–7 květy na stonku se nevylamují, je s nimi méně práce; potřebují ale víc světla a tepla a v zimě kvetou méně. Nesázejte je příliš hustě, jinak se stonky při sklizni špatně vytahují ze sítí a lámou.

Dvě sklizně za rok: po řezu rostlina obrůstá ze spodních kolének a asi za 4 měsíce kvete znovu. Při včasné výsadbě se tak dají sklidit dvě vlny – od března do června a od července do října. První rok dá jedna rostlina asi 6 květů, druhý rok 6–10.

Praskání kalichů: nejčastější vada skleníkových karafiátů. Vzniká v zimě a předjaří, když teplota kolísá o víc než 5 °C za hodinu – tepelný šok v době malého poupěte naruší vývoj květu a kalich ho později neudrží. Topte a větrejte tak, aby teplota stoupala a klesala pozvolna.

Větrání a stínění: skleník s karafiáty stále větrejte a od května do srpna lehce stiňte; od září do května stínění sundejte. Ze škůdců napadají mladé výhony mšice, poupata v létě třásněnky a celé rostliny svilušky – kontrolujte je pravidelně a zasahujte včas.

Řez: stonky odřezávejte (neodlamujte) ve chvíli, kdy jsou květy otevřené, ale ještě nepřekvetlé. Ve vodě při 3 °C vydrží až dva týdny.

Hvozdík bradatý ze skleníku: dvouletý D. barbatus lze ve studeném, mírně vytápěném skleníku (8–10 °C) vypěstovat na jednu sklizeň; od zakořenění do květu to trvá asi 3,5 měsíce, u pozdějších jarních výsadeb o měsíc méně. Po odkvětu se rostliny odstraní. Více o hvozdících najdete v článku Hvozdík.

Všechny hvozdíky i karafiáty spojuje nárok na plné slunce a propustnou půdu. Na těžkém, v zimě promáčeném podkladu polštáře uhnívají — proto se skalkovým druhům vyplatí přidat do výsadbové jámy štěrk nebo hrubý písek. Druhy pro skalky a suché zídky si vystačí s chudší půdou, zahradní trvalé hvozdíky a zahradní karafiáty naopak ocení půdu živnou a kyprou.

Přihnojuje se na jaře při rašení a podruhé před nasazením poupat. Organické hnojivo zapravte mělce do půdy kolem trsu, nebo z něj připravte výluh do zálivky. U polštářových druhů nesypte hnojivo doprostřed trsu, aby se pod ním nezapařily listy.

Karafiát v květináči nebo truhlíku má málo substrátu, takže potřebuje přihnojovat častěji — během kvetení zhruba jednou za tři až čtyři týdny. Zalévejte vždy ke kořenům, ne na polštář listů: mokré listy déle osychají a rostlina pak snáz podléhá listové skvrnitosti.

Odkvetlé stonky průběžně odstřihávejte. Vytrvalé druhy se po pár letech ve středu trsu prořídnou — omladíte je letními řízky pod sklem, jak uvádíme u jednotlivých skupin výše.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Podrobněji o rodu píšeme v článku Hvozdík. Další květiny do slunných záhonů a skalek najdete v článcích Skalničky a Trvalky. Jak vybrat výživu pro celou zahradu, shrnuje přehled Univerzální hnojivo.