Čajovník

Stálezelený keř, ze kterého pochází jeden z nejznámějších nápojů světa – čaj.

• Stanoviště: slunné až polostinné místo, chráněné před silným větrem
• Výška: 1–3 m při pěstování v nádobě, až 5 m v přírodě
• Doba kvetení: podzim až začátek zimy
• Množení: semeny nebo řízky
  
  

Čajovník, latinsky Camellia sinensis, patří do čeledi čajovníkovitých (Theaceae) a pochází z oblasti jihovýchodní Asie, zejména z Číny a Indie. Je to stálezelený keř nebo malý strom s tmavozelenými, lesklými, kožovitými listy. Květy jsou bílé, vonné, s výraznými žlutými tyčinkami, objevují se většinou na podzim a na začátku zimy.

Listy čajovníku jsou surovinou pro výrobu různých druhů čaje – zeleného, černého, bílého či oolongu. Rozdíl mezi nimi nespočívá v rostlině, ale v následném zpracování listů, především v míře oxidace a fermentace.

Čajovník vyžaduje kyselou, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem živin. V našich podmínkách se pěstuje nejčastěji v nádobách, které lze během zimy přemístit na světlé, chladné místo s teplotou okolo 5–10 °C. V létě mu prospívá pobyt venku na slunném, ale chráněném místě. Zalévá se měkkou, nejlépe dešťovou vodou tak, aby substrát zůstal stále mírně vlhký, nikoli však přemokřený.

Pro podporu růstu a zdravých listů je vhodné pravidelné přihnojování hnojivem pro kyselomilné rostliny. Na jaře lze provést tvarovací řez, který udrží keř kompaktní a podpoří tvorbu mladých výhonků, z nichž se sklízí listy pro přípravu čaje.

Sklizeň probíhá několikrát do roka, přičemž se sbírají nejmladší lístky a pupeny. Po utržení následuje proces zpracování, který určuje výsledný typ čaje. Zelený čaj se získává rychlým napařením a sušením, aby se zabránilo oxidaci, zatímco černý čaj prochází úplnou fermentací.

Pro pěstování u nás se hodí čínský typ (var. sinensis). Assámský potřebuje víc tepla a poškodí ho už mráz kolem −4 °C.

Nad 12 °C čajovník přeruší zimní klid a začne předčasně rašit. Proto ho nezimujte v teplém obýváku. Hodí se i studený skleník, pokud v něm teplota trvale neklesá pod nulu.

Substrát: kyselý, s pH nejvýš 6. Vyhoví kompostová zemina s rašelinou a štěrkopískem nebo perlitem. Vápno čajovníku škodí, zkracuje jeho životnost i snižuje sklizeň. Pokud zaléváte tvrdou vodou, dávejte přednost dešťové.

Dospělé keře čínského typu ve volné půdě podle starší literatury krátkodobě snesou mráz kolem −14 °C. Dlouhé mrazy ale nesnáší žádný typ. V nádobě kořeny promrznou mnohem dřív, proto ji na zimu vždy přeneste do chráněného prostoru.

Semena dozrávají až zhruba rok po odkvětu. Čerstvá semena vysévejte po 2–3 do květináčků se směsí kompostové zeminy a rašeliny v poměru 1 : 2. Při 20–28 °C klíčí zhruba za měsíc, někdy i později. Při přesazování semenáčků nepoškoďte kořenový bal.

Olistěné polodřevité řízky se 2–3 listy koření 2–3 měsíce. Potřebují teplotu kolem 25 °C a vysokou vzdušnou vlhkost, takže je zakryjte fólií nebo dejte do množárny.

Častý a uvážlivý řez podporuje hustší olistění a víc mladých výhonků ke sběru.

První lístky trhejte až ve třetím roce. Sbírá se vrcholový, ještě nerozvinutý lístek a 1–2 nejmladší listy pod ním. Nejkvalitnější je první jarní sběr.

Čerstvé listy nevoní, typické aroma získají až zpracováním.

Původní čínská forma, má menší listy, odolná proti chladu, vhodná do mírnějších oblastí.

Pochází z Indie, má větší listy a vyšší vzrůst, vyžaduje teplejší podmínky.