Kdouloň obecná (Cydonia oblonga): strom, plody kdoule a odrůdy

Ovocná dřevina vysoké užitkové a okrasné hodnoty; používá se i jako slabě rostoucí podnož pro hrušně.

Stanoviště: v teplé poloze; kdouloň není náročná na půdu, ale nesnáší zamokřené a silně vápenité půdy.
Výška: 3-5 (8) m
Plocha pro rostlinu: 9-25 (36) m²
Doba kvetení: konec května
Množení: jako podnož kopčením, velkoplodé odrůdy očkováním

Kdouloň z čeledi růžovitých (Rosaceae) je zajímavá, ne však běžná ovocná dřevina. Dříve se vysazovala častěji nežli dnes. Větší význam má v Rusku, v Turecku, v balkánských zemích a pěstuje se také v zámoří.

Aby se nepoškodily kořeny podnože, které rostou blízko pod povrchem, má se půda obdělávat pouze mělce. Dobře se osvědčuje přikrytí půdy organickým materiálem. Hnojí se jen při zjištěném nedostatku hlavních živin, přičemž dávka čistého dusíku na počátku vegetace nemá být vyšší než 6 g/m². Zálivka je nejúčinnější v době květu a nejsilnějšího vývinu plodů, tedy hlavně od srpna do poloviny září.

Jakmile asi od poloviny října spadnou první plody, je čas ke sklizni. Zralé plody jsou zlatožluté a intenzivně voní. Ne zcela vybarvené a nazelenalé plody se ponechávají déle na stromě, aby zežloutly. Časněji se sklízejí plody, které se mají dále přepravovat.

Hnědá dužnina kdoule při pozdní sklizni

Při pozdnější sklizni dužnina mírně hnědne, avšak tím se neomezuje použitelnost plodů.

Kdouloň častěji roste jako planý nebo pěstovaný keř nežli jako strom. Může se dožít věku 50 i více let. Původní formy pocházejí z Kavkazu, Turkestánu a ze severního Íránu. Staří Řekové nazývali kdouloň „kydonijské jablko“, protože plody dováželi z oblasti Kydonie na Krétě. Odtud se odvozuje dnešní rodové jméno Cydonia. V antické mytologii, při svatebních obřadech a v léčitelství měla kdoule od pradávna významné místo.

Listy: vejčité až oválné, kožovité, celokrajné a na rubu plstnatě chlupaté.
Květy: světle růžové až růžové s tmavšími žilkami, velké (5-7 cm), jednotlivě postavené, vonné, často vyhledávané včelami.

Plody se využívají hlavně k přípravě kompotů, marmelád, želé, ovocných past a kandovaného ovoce. Vytlačená šťáva je sice trpká a kyselá, ale pro směšování s jinými ovocnými šťávami je velmi vhodná. Počáteční růst po výsadbě bývá silný, postupem času se však zeslabuje. Plná sklizeň začíná od osmého roku. Ze stromu lze sklidit 40 kg a více plodů.

Kdouloň snese i méně úrodné půdy, nejlépe se jí ale daří na teplých místech v kypré, humózní a přiměřeně vlhké půdě. Na suchých vápenitých půdách neprospívá. V půdách zamokřených a bohatých na vápno trpí chlorózou. Dřevo špatně snáší silné zimní mrazy, proto je důležitá chráněná poloha. Rostlina poškozená mrazem však dobře regeneruje.

• Monilie napadá květy, mladé listy a plody, způsobuje jejich odumírání. Důležité je odstraňování postižených orgánů.
• Hnědnutí listů se postupně rozšiřuje a na podzim postihuje i plody.
• Škůdci: Na počátku vegetace mohou kdouloně napadnout housenky drobných motýlů a v době kvetení mšice. Červivost plodů je vzácná.

Pěstování: Při výsadbě stromu je nutno počítat s plochou 9-25 m². Osamocená rostlina je většinou dostatečně plodná, ale cizosprášením s jinou odrůdou se výnos zvyšuje. Řez je potřebný jen zpočátku pro utváření volné kostry hlavních větví. Koruna se vytvoří dobře bez větších zásahů a později postačuje občasný prosvětlovací řez.

Kdouloň pochází nejspíš z Íránu a pěstuje se od pravěku. U nás dorůstá 4–6 m, v subtropech až 7 m. Kvete ze všech ovocných dřevin nejpozději, až po vyrašení listů, takže jarní mrazíky květům obvykle neublíží. Dřevo je ale na mráz citlivé podobně jako u broskvoně. Sázejte ji proto do teplých poloh, chráněných před severním větrem. Když vymrzne, dokáže obrazit.

Jak kdouloň množit

• Semeny: semena z čerstvých plodů vysejte na podzim, nebo je přes zimu stratifikujte a vysejte na jaře. Semenáče bývají u nás odolnější.
• Vegetativně: odkopky (kořenovými výmladky) a řízky.
• Odrůdy: ušlechtilé kdouloně se roubují nebo očkují na vlastní semenáče. Postup najdete v článku roubování ovocných stromů.

Kdouloň jako podnož

Kdouloň sama slouží jako slabě rostoucí podnož, hlavně pro zakrslé hrušně a okrasné hlohy. Stromky na ní zůstávají menší a dřív plodí. Tyto podnože jsou ale méně mrazuvzdorné, v chladných polohách s tím počítejte. Kdouloň nezaměňujte s okrasným kdoulovcem, to je jiný rod.

Půda, zálivka a řez

Kdouloni vyhovuje kyprá, humózní a dostatečně vlhká půda. Na suchých vápenitých půdách se jí nedaří. Zalévejte hlavně v době květu a při růstu plodů. Řez je převážně výchovný: keř se postupně převádí na stromek.

Sklizeň a skladování

Kdoule se sklízejí koncem října. Zralost prozradí silná vůně. Syrové se kvůli tvrdosti a trpkosti běžně nejedí. Utržené plody vydrží v chladu až do ledna. Díky vysokému obsahu pektinu se hodí na džemy, rosoly, mošty a jako přídavek do kompotů.

Postup: kdoulový sýr

1. Zralé kdoule omyjte, otřete z nich plstnatý povrch, nakrájejte je a povařte s trochou vody doměkka.
2. Měkké kdoule protlačte sítem.
3. Protlak za stálého míchání zahustěte na silném ohni.
4. Přidejte cukr (nebo med), kyselinu citronovou a případně ořechy nebo mandle a krátce provařte.
5. Hmotu nalijte do forem vysypaných cukrem a nechte ztuhnout. Kdoulový sýr zůstává dlouho vláčný.