Citronečník trojlistý
Citronečník trojlistý je trnitý keř s voňavými bílými květy a nejedlými plody. Často se používá jako podnož pro citrusové rostliny.
Opadavý keř, vyzbrojený silnými trny
- Stanoviště: slunné, teplé a chráněné
- Výška: 2–3 m
- Doba kvetení: duben–květen
- Množení: výsevem
Citronečník je monotypický rod s jediným známým druhem a patří k čeledi routovitých (Rutaceae). Je příbuzný s citrusovými rostlinami a slouží jim často jako podnož. Je však především výjimečným kvetoucím keřem, který na rozdíl od citrusů snese běžné české zimy venku.
Vyvine se v trnitý, asi 2–3 m vysoký keř. Větvičky jsou nápadně tmavozelené a osazené silnými a tuhými zelenými trny. Listy jsou trojčetné, průsvitně tečkované olejovými žlázkami, řapík je křídlatý, lístky 3–6 cm dlouhé, kožovité, tmavozelené, postranní jsou opakvejčité a prostřední vejčitě eliptičné.
V paždí listů se objevují jednotlivě bílé, 3,5–5 cm velké, vonné květy, jejichž 5 korunních plátků je posléze ploše rozprostřeno. Až do podzimu se vyvíjejí 3–5 cm velké, žlutozelené, plstnatě chlupaté, nejedlé plody.
Keř je původní v severní Číně a v Koreji. V klimaticky příznivých oblastech by se měl pěstovat mnohem častěji. Pěstuje se venku ve volné půdě na slunném místě. Půda má být vzdušná, humózní, mírně kyselá až neutrální.
Citronečník trojlistý: mrazuvzdornost, množení a použití jako podnož
Citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata) je jediný druh svého rodu. Na rozdíl od citrusů na zimu opadává, a proto zvládne i naše zimy. Běžné české mrazy snese bez vážného poškození. Ve starší literatuře se uvádí, že po zmrznutí v mrazech kolem −30 °C dokázal znovu obrazit. Počítejte ale s tím, že takový mráz ho poškodí.
| Co | Jak |
|---|---|
| Stanoviště | venku ve volné půdě, na přímém slunci; snese i fóliovník nebo pařeniště |
| Půda | vzdušná, humózní, mírně kyselá až neutrální; nesnáší suché, kamenité, těžké ani zamokřené půdy a vysokou hladinu spodní vody |
| Zálivka | udržovat mírně vlhko, nepřemokřit |
| Množení | výsevem, semena snadno klíčí |
| Plody | 3–4 cm, žluté, plstnaté, s 30–40 i více semeny; syrové se nejedí |
| Sklizeň | v listopadu |
Díky dlouhým pevným trnům z něj vyroste neprostupný živý plot. Plody se proto spíš setřásají, než trhají.
Podnož pro citrusy
Poncirus je nejpoužívanější mrazuvzdorná podnož pro citrusy. Citrusy se na něj dobře roubují a část jeho mrazuvzdornosti přebírají. Podnož přechází do zimního klidu dřív, kořeny pak dodávají koruně méně vody a mladé výhony naroubovaného citrusu stihnou do zimy lépe vyzrát.
Má to jednu podmínku: citrus na této podnoži zimujte při teplotě nejvýš 10 °C. V teple podnož „spí“, koruna ale roste dál, takže rostlina shodí listy a může i uhynout.
Množení a výchova podnoží
Semena klíčí snadno. Vysejte je do nádob, do pařeniště, nebo přímo do volné půdy, kterou na zimu přikryjete. Zkroucené a světlé semenáčky bez zeleného barviva vyřaďte. Řízkovat se dá také, řízkovanci ale mívají slabší kořeny, proto se tato cesta nedoporučuje.
U semenáčků, které mají sloužit jako podnože, průběžně odstraňujte boční výhony, aby vyrostl rovný silný kmínek. Kdo chce plody dřív, rostlinu naroubuje.
Plody a kříženci s citrusy
Plody obsahují hořkou a svíravou látku poncirin, a proto se syrové nejedí. Spadlé plody vydrží ve sněhu celou zimu a keř tak zdobí i v zimě.
Křížením s citrusy vznikly mrazuvzdornější hybridy, například citranže nebo citrumela. Jejich plody často zdědí část hořkosti, takže ani ty nejsou vždy vhodné k přímé konzumaci.
