Břestovec

Opadavý strom, podobný jilmu.

Stanoviště: slunné; půdy hluboké, lehké, až vápenité, svěží až suché.
Výška: 15–25 m.
Doba kvetení: duben–květen.
Množení: výsevem.

Rod břestovec zahrnuje přibližně 70 druhů, rozšířených hlavně v tropech a subtropech; v mírném pásmu severní polokoule jich roste kolem dvanácti. Většina jsou středně velké stromy s listy střídavými, asymetrickými, celokrajnými nebo zubatými, od báze trojžilnými.

Pozor na čeleď: starší literatura řadí břestovec k jilmovitým (Ulmaceae) a najdete to tak i v mnoha zahradnických katalozích. Podle dnešního zařazení ovšem patří Celtis do konopovitých (Cannabaceae), tedy do stejné čeledi jako chmel. S jilmem ho spojuje jen podobný tvar listu — a právě proto se ta stará čeleď drží.

Květy jsou nenápadné, samčí se nacházejí ve svazečcích, samičí květy s dlouhou stopkou jsou jednotlivě v úžlabí listů. Plodem je malá kulovitá nebo vejčitá peckovice s hladkou peckou a slabou vrstvou dužniny, která je u některých druhů jedlá. Na rozdíl od jilmů břestovce většinou netrpí chorobami ani škůdci, proto se mohou používat jako náhrada jilmů.

Až 25 m vysoký strom s korunou často rozkladitou. Kmen má šedivý a hladký téměř jako u buku. Listy jsou 5–12 cm dlouhé, elipticky podlouhlé, dlouze zašpičatělé, drsné, ostře pilovité a tmavozelené. Plody jsou kulaté, zprvu žlutavě bílé, později fialově hnědé, sladké a jedlé. Tento druh potřebuje hluboké půdy, snáší sucho a nejlépe roste ve vinohradnických oblastech. Původem je z jižní Evropy, severní Afriky a západní Asie.

Severoamerický druh, dorůstající až 25 m. Koruna je nepravidelná a rozsochatá, kůra šedá, tlustá a hluboce zbrázděná. Listy jsou kopinatě vejčité až široce vejčité, krátce zašpičatělé, ostře pilovité, 5–12 cm dlouhé, na líci leskle zelené a hladké. Plody jsou 7–10 mm široké, oranžové až tmavě purpurové, mdlé chuti. Strom je odolný, v mládí rychle roste a vzdoruje chorobám. Z obou druhů je výrazně mrazuvzdornější — snese i −30 °C, takže se u nás dá vysadit i mimo nejteplejší oblasti. Břestovec jižní naproti tomu teplo potřebuje a nad −15 °C se s ním nepočítá.

Břestovec je strom, u kterého se rozhoduje jednou, a to při výsadbě. Potom už chce v podstatě jen být — je to jedna z nejméně náročných dřevin, jaké se u nás dají zasadit.

• Především: dost místa. Patnáct až dvacet pět metrů výšky a rozkladitá koruna znamenají, že břestovec není strom na malou zahradu. Do menší parcely se nevejde ani po letech řezu.
• Slunné místo a půda hluboká, lehká, klidně vápenitá. Přemokřené a těžké půdy jsou jediné, které mu skutečně nesvědčí.
• Sázejte mladé stromky. Břestovec má hluboký kůlový kořen a s přesazováním starších jedinců jsou problémy. Nejlépe se ujme dvou až tříletý stromek.
• V prvních dvou letech zalévejte. Vzrostlý břestovec je proti suchu mimořádně odolný, ale mladý strom to teprve musí zvládnout vybudovat.
• Řez v podstatě nepotřebuje. Odstraňte jen suché a poškozené větve, a to na konci zimy.
• Množí se výsevem. Semena potřebují chladné období, proto se sejí na podzim nebo se před jarním výsevem několik týdnů chladí ve vlhkém písku.

Vzrostlý břestovec hnojení nepotřebuje — hluboké kořeny si vodu i živiny najdou samy, a to i na chudých a suchých místech. Hnojení má smysl jen v jednom období, a to je prvních tři až pět let po výsadbě, kdy strom teprve staví kořenový systém.

• Na jaře jedna dávka organického hnojiva, rozdělená do kruhu okolo koruny — nikdy nasypaná ke kmeni.
• Po hnojení zalijte, aby se živiny dostaly ke kořenům, a půdu okolo zamulčujte.
• Po pátém roce přestaňte. Břestovec už si vystačí sám a další hnojení jen podpoří bujné, křehké výhony.
• Vyhněte se hnojení na podzim. Vyvolá pozdní růst, který do zimy nevyzraje a při mrazech odumře — u břestovce jižního je to hlavní příčina zimních škod.

Sázet břestovce místo jilmů není náhoda. Grafióza jilmů, kterou přenášejí bejlomorky a která se šíří houbou Ophiostoma, u nás zlikvidovala většinu vzrostlých jilmů — a břestovec vypadá podobně, jenže grafiózou netrpí. Zároveň dobře snáší tři věci, kvůli kterým městské stromy hynou: sucho, zasolení a utuženou půdu.

Proto se s ním počítá v uličních výsadbách i v projektech, které řeší přehřívání měst. Jedinou nevýhodou jsou opadávající plody — drobné peckovice, které mohou na chodníku ušpinit obuv a v okolí se z nich rozsemení mladé stromky.

Jsou plody břestovce jedlé?

Ano, u některých druhů. Plody břestovce jižního jsou po vybarvení do fialovohněda sladké a jedlé — chuťově připomínají datle, ale dužniny je málo a většinu plodu tvoří tvrdá pecka. Plody břestovce západního jsou mdlé, jedlé, ale bez zajímavosti. Nejde o ovoce, které by se sklízelo, spíš o zpestření na cestě zahradou.

Jak mrazuvzdorný břestovec je?

Záleží na druhu, a je to zásadní rozdíl. Břestovec západní (Celtis occidentalis) snese kolem −30 °C a dá se u nás vysadit skoro všude. Břestovec jižní (Celtis australis) je pro nejteplejší oblasti, protože nad −15 °C se s ním nepočítá — proto se u nás pěstuje hlavně ve vinohradnických oblastech na jižní Moravě.

Do jaké čeledi břestovec patří?

Do konopovitých (Cannabaceae), tedy do stejné čeledi jako chmel. Starší literatura ho řadí k jilmovitým (Ulmaceae) a najdete to tak i dnes v mnoha katalozích. S jilmem ho spojuje podobný asymetrický list, ale příbuznost je jinde.

Proč se břestovec sází místo jilmu?

Protože netrpí grafiózou jilmů, houbovou chorobou, která u nás zlikvidovala většinu vzrostlých jilmů. Břestovec vypadá podobně, roste podobně a je k tomu odolný proti suchu i zasolení — tedy proti tomu, co městské stromy nejčastěji zabíjí.

Jak rychle břestovec roste?

V mládí rychle, potom se tempo zpomaluje. Za prvních deset let dokáže vyrůst přes pět metrů, dospělé výšky 15–25 m dosahuje po několika desítkách let. Právě proto se hodí tam, kde je potřeba stín poměrně brzy.

Hodí se břestovec na malou zahradu?

Nehodí. Při dvaceti metrech výšky a rozkladité koruně potřebuje prostor, který malá parcela nedá, a řezem se to nevyřeší. Na menší zahradu je lepší volbou jiný strom — břestovec sázejte jen tam, kde má kam růst.