Komposter: Jak efektivně zpracovat organický odpad

co je třeba vědět o kompostování

Zakládání kompostu je klíčové pro úspěšné zpracování organických zbytků. Správný výběr místa, poměr materiálů a vlhkost zajistí efektivní rozklad.

Při zakládání kompostu je důležité vybrat vhodné místo. Ideální je polostinné a dobře větrané stanoviště. Místo by mělo mít snadný přístup pro přidávání materiálů a odebírání výsledného kompostu. Povrch pod kompostem nechte přírodní, bez dlažby a fólie. Z půdy do něj pak prolezou žížaly a další organismy, které rozklad urychlí, a přebytečná voda vsákne. Jak se živiny z půdy dostávají k rostlinám, popisujeme zvlášť.

Pro úspěšný kompost je nutné správně míchat materiály a udržovat vlhkost. Optimální vlhkost zajistí správný rozklad bez nepříjemného zápachu. Materiály je třeba pravidelně promíchávat, čímž se zajistí dostatečný přísun kyslíku dovnitř kompostu.

Hromadě s převahou suchého hnědého materiálu (listí, sláma, piliny) pomůže přidaný zdroj dusíku: čerstvá tráva, hnůj nebo organické hnojivo. Mikroorganismy pak mají dost dusíku, aby rozložily uhlíkaté látky.

Celý proces bude mít větší úspěch, pokud se bude sledovat teplota uvnitř kompostu. V horké fázi se hromada zahřeje až na 60–70 °C. Při těchto teplotách hynou semena plevelů a zárodky chorob, později teplota postupně klesá.

Důležitým krokem je zajištění správné vrstvení materiálů. Na dno se zpravidla kladou nahrubo nasekané větvičky pro provzdušnění. Zelené a hnědé složky pak raději promíchejte, nebo je vrstvěte jen v tenkých vrstvách. V silné vrstvě trávy nebo hnoje hmota zahnívá a silná vrstva listí plesniví. Vyváženost mezi oběma složkami je pro rozklad klíčová.

Speciální startér kompost nutně nepotřebuje. Mikroorganismy do nové hromady nejspolehlivěji přenesete lopatou starého kompostu nebo zeminy. Můžete je rozmíchat v dešťové vodě a novou hromadu tím zalít. Posloužit může i kopřivový výluh.

U hromady s převahou hnědého materiálu pomůže přidat zdroj dusíku. Jednou z možností je Hnojík: stačí jím jemně poprášit jednotlivé vrstvy, jeho spotřeba je nízká. Doporučené množství najdete na stránce Dávkování.

Drobné bílé larvy spolu s mouchami naznačují přebytek vlhkosti a příliš mnoho zeleného, dusíkatého materiálu. Kompost pak bývá mazlavý a zapáchá. Překopejte ho, přimíchejte řezanou slámu, listí nebo karton a udržujte ho vlhký jen jako vyždímaná houba, ne suchý. Mletí kousků větších materiálů může také pomoci snížit jejich přitažlivost pro škůdce.

Kompostu mohou pomoci přirození predátoři škůdců, jako jsou ptáci, kteří pomáhají snížit počet nežádoucího hmyzu.

Velké, do písmene C prohnuté larvy v dozrávajícím kompostu bývají larvy zlatohlávků. Pomáhají rozkládat hrubý materiál, proto je nechte být. Od ponravy chrousta se liší menší hlavou a kratšíma nohama.

Do kompostu nepatří všechny materiály, které by mohly narušit přirozený rozklad nebo přilákat škůdce. Vyvarujte se přidávání masa, kostí, mléčných výrobků a tuků, které mohou způsobit zápach a přilákat hlodavce či hmyz. Chemicky ošetřené materiály, jako jsou lakované dřevo nebo zbytky rostlin ošetřené pesticidy, mohou kontaminovat kompost a škodit vašim rostlinám. Patří sem také plevele s dozrávajícími semeny, které mohou později vyklíčit ve vaší zahradě. Nedoporučuje se přidávat ani exkrementy masožravých domácích zvířat, které mohou obsahovat parazity.

Pro správné kompostování je důležité vědět, jaké materiály lze použít a jaké se hodí méně. Některé materiály mohou proces urychlit, zatímco jiné ho mohou zpomalit nebo dokonce narušit.

Do kompostu patří různé druhy organického odpadu. Patří sem kuchyňské zbytky jako slupky z ovoce a zeleniny, kávové sedliny, čajové pytlíky a skořápky z vajec. Dále lze kompostovat trávu, listí, větvičky a jiné zahradní zbytky. Melounové slupky jsou též vhodné díky jejich schopnosti dodat potřebnou vlhkost.

Materiál je vhodné před použitím do kompostu nasekat na menší kousky. Suché hnědé suroviny (listí, slámu, karton) míchejte se zelenými a vlhkými (tráva, kuchyňské zbytky), jak vysvětluje další část. Hodí se i trocha zeminy a jemně rozptýlený popel z čistého dřeva.

Jak rychle a jak dobře se kompost rozloží, rozhodují hlavně čtyři věci: poměr uhlíku a dusíku, vlhkost, vzduch a teplota.

Poměr uhlíku a dusíku (C:N)

Na začátku by měl mít materiál poměr uhlíku k dusíku zhruba 20–30 : 1. Hnědé suroviny obsahují uhlíku hodně, piliny mají kolem 500 : 1. Zelené a dusíkaté suroviny jsou naopak „úzké“, močůvka má asi 3 : 1. Samotné piliny nebo listí se proto rozkládají velmi pomalu, samotná tráva a hnůj zahnívají a ztrácejí dusík jako čpavek.

Jak hromadu postavit

• Stavte ji přímo na zem, ne na beton, a nezahlubujte ji do jámy. V jámě chybí vzduch a hmota hnije.
• Volná hromada má mít šířku nejvýš 2 m a výšku kolem 1,2 m, délka je libovolná. Menší hromada se neprohřeje, ve větší zůstane studené a nevzdušné jádro.
• Povrch přikryjte vrstvou slámy nebo listí. Chrání před vysycháním i vymýváním a zachytí část unikajících plynů.
• V kompostéru platí totéž. Čerstvý materiál přidávejte nahoru, hotový kompost odebírejte zespodu.

Vlhkost a vzduch: diagnóza podle vzhledu a pachu

Správně vlhký kompost je jako vyždímaná houba. V dlani je cítit vlhkost, ale voda z něj nekape.

Tři fáze zrání

1. Horká fáze. Bakterie a houby rozkládají nejsnáze dostupné látky a hromada se zahřeje až na 60–70 °C. Musí přitom zůstat vlhká.
2. Fáze žížal. Teplota klesá a do hromady se stěhují žížaly hnojní a aktinomycety. Pokud první fáze kvůli suchu nebo mokru neproběhla dobře, hromadu teď překopejte. Často se ještě jednou krátce zahřeje. Při překopání lze přimíchat trochu mletého vápence nebo dolomitu, nikdy ne pálené vápno.
3. Zralý kompost. Žížaly se stáhnou, hmota je tmavohnědá, drobtovitá a voní lesní půdou. Původní suroviny už nepoznáte.

Běžná hromada dozraje zhruba za rok. Rychlokompost z jemně nadrceného materiálu, který se často překopává, bývá hotový za pár týdnů, trvalý humus ale nevytvoří.

Kdy použít polozralý a kdy zralý kompost

• Polozralý kompost z druhé fáze snesou náročné plodiny: rajčata, zelí, kukuřice, okurky a tykve.
• Jen zralý kompost patří do výsevů, k sazenicím a ke kořenové zelenině.

Kompostování s kalifornskými žížalami v bytě nebo na balkoně popisujeme v článku Vermikompostér.

Rakouský permakulturista Sepp Holzer kompostuje i úplně bez kompostéru, v úzkém prostoru mezi dvěma vyvýšenými záhony. Kompost tu chrání před větrem a vysycháním boky záhonů a hotový humus nemusíte nikam vozit.

1. Postavte dva souběžné vyvýšené záhony těsně vedle sebe, aby mezi nimi zbyl jen průchod. Boky vytvarujte co nejstrměji, se sklonem kolem 60–70°, aby na nich ještě držela zemina.
2. Zvolte prosvětlený polostín. Kompost potřebuje světlo, ale na plném slunci by vysychal.
3. Plňte odzadu. Bioodpad ukládejte postupně od vzdálenějšího konce průchodu. Každou dávku hned přikryjte lopatou zeminy, slámou nebo listím.
4. Plňte asi do 60 % výšky záhonů. Ideální je zaplnit celý prostor za jeden rok, aby se materiál stihl rozložit. Nakonec navrch dejte vrstvu zeminy a osázejte ji zeleninou náročnou na živiny, například dýněmi, okurkami nebo řepou.
5. Další rok sklízejte. Na vzdálenějším konci začněte vybírat hotový kompost a házejte ho lopatou rovnou na záhony vlevo a vpravo. Pracujte opatrně, v kompostu bude množství žížal. Pohybovat se můžete po prknech nebo kamenech.

Co do něj patří: posečená tráva, listí, sláma, kuchyňské zbytky, karton a také řasy a bahno z vyčištěného jezírka. Pro nevhodné suroviny platí stejná pravidla jako u běžného kompostu (viz výše).

Holzer jde ještě dál. Podle něj nemusí mít každá užitková zahrada klasický kompost. Kdo celoročně mulčuje a pěstuje pestré smíšené kultury, kompostuje vlastně přímo na záhonech, protože mulč se rozkládá na místě. Kompostér se ale hodí všude, kde vzniká víc kuchyňského odpadu nebo kde na mulčování není dost materiálu.