Akébie

Opadavá liána s ozdobnými pětičetnými listy

• Stanoviště: slunné až polostinné, normální zahradní půda
• Výška: 8–10 m
• Doba kvetení: květen
• Množení: výsevem

Bujně rostoucí liána akébie z čeledi kokylovitých (Lardizabalaceae) je rozšířena v oblasti od střední Číny po Japonsko a Koreu jen pěti druhy.

Listy jsou složené z 5 lístků 3–6 cm dlouhých, tuhých, na líci tmavozelených a vespod sivých. Jednopohlavné květy jsou v úžlabních převislých hroznech. Na konci hroznů jsou menší růžové samčí květy. Samičí květy ve spodní části hroznů jsou 2–3 cm široké a fialově hnědé.

Plody jsou modré, 5–10 cm dlouhé, při zralosti míškovitě otevřené, ale tvoří se zřídka. Akébie není nijak náročná. Dobře se hodí k ozelenění fasád, zdí, pergol nebo loubí v teplých a slunných polohách. Vyžaduje oporu.

Tohle je u akébie nejčastější zklamání: rostlina bohatě kvete, voní, roste jako z vody — a plody žádné. Důvod je jednoduchý a naštěstí řešitelný.

Akébie je cizosprašná. Na jedné rostlině má sice samčí i samičí květy, ale vlastním pylem se neopylí. Aby nasadila plody, potřebuje v okolí druhou, geneticky odlišnou rostlinu — tedy ne odnož nebo řízek z té samé, ale samostatný jedinec z jiného výsevu nebo jiné odrůdy.

• Sázejte dvě rostliny z různého původu. Dvě akébie ze stejného množení jsou z hlediska opylení jedna rostlina.
• Kupujte semenáče, nebo dvě různé odrůdy (například ‚Alba‘ s bílými květy k běžné fialové formě).
• Kvetení je brzy, už v květnu, takže mu může uškodit pozdní mráz — v mrazivém roce plody nebudou ani při dobrém opylení.
• Pomůže i opylení rukou — štětečkem přenesete pyl ze samčích květů (menší, na konci hroznu) na samičí (větší, u báze hroznu).

Plody stojí za tu snahu: 5–10 cm dlouhé, fialově modré tobolky, které při zralosti pukají a odhalí bílou želatinovou dužninu s černými semeny. Ta dužnina je jedlá a sladká s jemnou vanilkovou příchutí — v Japonsku se akébie kvůli ní pěstuje jako ovoce a jméno „čokoládová liána“ pochází právě od vůně květů.

Akébie patří k nenáročným lianám, ale dvě věci si zaslouží pozornost dopředu: opora a řez. Bez obojího se z ozdoby stane problém.

• Opora musí být pevná. Akébie se ovíjí, netvoří přísavky ani úponky — potřebuje dráty, mřížoví nebo latě. Vzrostlá liána má úctyhodnou hmotnost, takže lehká plastová mřížka nevydrží.
• Stanoviště slunné až polostinné, ideálně tak, aby báze byla ve stínu a vrchol na slunci. V polostínu kvete méně.
• Půda běžná zahradní, propustná, mírně kyselá až neutrální. Vápnité a přemokřené půdy jí nesvědčí.
• Zálivka v prvních dvou letech pravidelně, potom si vzrostlá rostlina poradí sama a snese i sucho.
• Řez po odkvětu, tedy v červnu. Akébie roste rychle — až metr a půl za sezónu — takže bez řezu za pár let přeroste pergolu a začne se vrůstat do okapů a pod tašky. Řez snáší bez potíží i do starého dřeva.
• Mrazuvzdornost je dobrá, přibližně do −20 °C. V mladém věku se vyplatí bázi na zimu přihrnout mulčem; v tuhé zimě může namrznout do starého dřeva, ale zpravidla obrazí.
• Množení výsevem (semena potřebují chladné období), nebo hřížením — položený výhon zakoření během jedné sezóny snadněji než řízek.

Pozor, kam ji sázíte: akébie se v mírném klimatu chová bujně, výběžky si najdou cestu i pod pergolu a do koruny sousedního keře. V USA je vedena jako invazní. U nás problém nepůsobí, ale pod fasádu se šindelem nebo starším nátěrem ji nedávejte — výhony se vecpou do každé spáry.

Akébie roste tak ochotně, že hnojení potřebuje spíš málo než hodně. Silná dávka dusíku z ní udělá stroj na výhony bez květů — a přesně to většina lidí nechce.

• Na jaře jedna dávka organického hnojiva do kruhu okolo báze, když rostlina začíná rašit.
• Druhá dávka po červnovém řezu, aby měla z čeho obrazit. Víc není potřeba.
• Od srpna nehnojte — pozdní výhony do zimy nevyzrají a namrznou.
• Když akébie roste, ale nekvete, nepřidávejte hnojivo. Příčinou je téměř vždy málo světla nebo příliš dusíku, nikoli nedostatek živin.
• Mulč z kompostu jí dělá dobře — udrží vlhkost u báze, kterou akébie ocení.

Jsou plody akébie jedlé?

Ano. Bílá želatinová dužnina uvnitř puklé tobolky je jedlá a sladká, s jemnou vanilkovou příchutí. Semena se nejedí a slupka je hořká — v Japonsku se ovšem používá i ta, smažená jako zelenina. Plody u nás dozrají v září a v říjnu, ale jen když má rostlina opylovače.

Proč akébie nemá plody?

Protože je cizosprašná — vlastním pylem se neopylí. Potřebuje druhou rostlinu z jiného množení, ne odnož té samé. Druhou možnou příčinou je pozdní mráz, který ubere květy už v květnu. Pomůže i ruční opylení štětečkem.

Jak vysoko akébie vyroste?

8–10 metrů, a to poměrně rychle — v dobrých podmínkách přiroste i metr a půl za sezónu. Právě proto ji sázejte jen tam, kde má pevnou oporu a kde ji můžete každý rok po odkvětu seříznout.

Je akébie mrazuvzdorná?

Ano, snese přibližně −20 °C. V tuhé zimě může namrznout do starého dřeva, ale zpravidla znovu obrazí od báze. Mladým rostlinám se vyplatí bázi na zimu přihrnout mulčem nebo listím.

Kdy akébii řezat?

Po odkvětu, tedy v červnu. Kvete na loňském dřevě, takže zimní nebo předjarní řez by ubral květy. Snáší i silný zmlazovací řez do starého dřeva, kterým se dá zestárlá liána vrátit do formy.

Poškodí akébie fasádu?

Sama do zdiva nevrůstá, protože se ovíjí a netvoří přísavky. Riziko je jiné: výhony se vecpou do každé spáry, pod tašky, do okapů a za obklady. Na hladké omítce s pevnou mřížkou v odstupu problém není, u šindele nebo staršího nátěru ji radši nesázejte.

Je akébie opadavá, nebo stálezelená?

U nás opadavá. V mírnějším klimatu, například v přímořských oblastech západní Evropy, si listy přes zimu částečně drží — proto se v zahraniční literatuře občas označuje jako poloopadavá.