HMYZÍ TRUS JAKO HNOJIVO NA CIBULOVINY
PODZIMNÍ a jarní Cibuloviny trvalky
Obsah
Kdo by nemiloval jarní květiny! Jsou prvními kvetoucími šťastnými tvůrci v zahradě. Květinové cibulky jsou odborníky na vydávání pozitivních vibrací, zatímco zbytek zahrady ještě spí. Podzim je čas na jejich výsadbu a už teď si jejich výsadbou dáváte drobnou radost, abyste si ji naplno užili na jaře.
Cibuloviny
Cibuloviny patří do skupiny vytrvalých bylinných rostlin, jejichž charakteristickým znakem je tvorba podzemního zásobního orgánu. Ten je základem života téže nebo náhradní rostliny v následujícím vegetačním období.
Květinová cibulka je vlastně podzemní sklad a zároveň „továrna“ na květiny. Má vše, co potřebujete k tomu, aby rostlina vzešla ve správný čas.
Typický pro tuto skupinu rostlin je jednoletý vegetační cyklus. Během něj rostlina vytvoří nadzemní orgány, květiny, případně semena a shromáždí se v podzemním zásobním orgánu látky potřebné pro další vegetaci. Každá vegetace je zakončena obdobím vegetačního klidu.
Začátek vegetace jednotlivých rodů cibulovin je rozdílný. Závisí na příznivých klimatických podmínkách, které vyvolají začátek vegetačního cyklu rostlin.
Ne všechny cibulky jsou květinové cibulky
Technicky vzato, mnohé populární cibuloviny nejsou skutečné cibulky, ale hlízy nebo oddenky. Pod cibuloviny totiž zahrnujeme také rostliny s pravými cibulemi, s cibulovými hlízami, s hlízami i hlíznatými oddenky. Největší rozdíl je ve způsobu uskladnění živin.
Rozdělení cibulovin
Cibuloviny, tak jako všechny jiné rostliny, potřebují různé podmínky pro svoji vegetaci i kvetení. Květy nás mohou potěšit jak na jaře, tak v létě i na podzim. Podle toho se i vysazují v jednotlivých ročních obdobích. Cibuloviny kvetoucí na jaře se sázejí koncem léta nebo na podzim. Kvetoucí v létě se vysazují na jaře. A ty, které vzkvétají na podzim se sázejí od začátku do poloviny léta.
Cibuloviny se však z pěstitelského hlediska dělí podle období sázení, ne podle období kdy kvetou!
Z pěstitelského hlediska dělíme cibuloviny na:
- Jarní cibuloviny – vysazují se v jarních měsících (od února) až do června – a vykvetou vám ještě týž rok. Ve většině případů se cibulky po odkvětu musí vyjmout z půdy. Patří zde například jiřiny, gladioly, begonie, kany, montbrécie či konvalinky.
- Podzimní cibuloviny – se vysazují od srpna do konce listopadu, ale většina z nich vám bude kvést až na jaře následujícího roku. Patří sem tulipány, narcisy, bledule, sněženky, krokusy, scily či hyacinty. Cibulky většinou můžeme nechat v zemi do dalšího roku.
- Jarní/podzimní cibuloviny – označují skupinu cibulovin, která se dá sázet na jaře i na podzim. Najdeme zde například okrasné česneky, lilie, amaryllisy, kosatce či jiné méně známé typy jako gloriózy či brodí.
Podle růstového cyklu cibuloviny dělíme na:
- jednoleté – jsou to vlastně letničky. Kvetou nejkrásnější v prvním roce. V následujícím vyroste i mnoho ročních cibulí, ale pak vytvářejí stále méně květin. Postupem času přestanou kvést. Patří zde například krokusy (Crocus), tulipány (Tulipa), modřice (Muscari) a narcisy velkokmenné (Narcissus).
- víceleté nebo trvalky – kvetou několik let za sebou. Trvanlivé cibuloviny stačí zasadit jednou a po odkvětu necháváme cibulky v zemi, aby listí (stonek a listy) stihlo odumřít a cibulky květů se mohly pod zemí připravit na další vegetační období. Cibulky trvalek mají proto stejný růstový cyklus jako trvalky. Příklady trvalých cibulovin jsou větrnice (Anemone blanda), modravka (Chionodoxa), hyacintovec (Hyacinthoides), ozdobný česnek (Allium), ladenník/kamasia (Camassia), tavolin (Eranthis) pochodeň (Eremunia) a puškónie (Eremunia).
- rozmnožující se (naturalizující) – spontánně se rozmnožují, dokážou růst mezi trávou, odolávat rok co rok nepříznivému počasí a být dostatečné plodné, aby se rychle šířily. Jsou podobné cibulkám trvalek, ale ze skupiny 10 cibulí se časem může stát skupina 100 cibulí. Patří zde sněženky (Galanthus), narcisy (Narcissus Cyclamineus), scila (Scilla), korunkovka (Fritillaries) či bledule jarní (Leucojum vernum).
Pěstování cibulovin
Kromě výběru cibulovin, jejich výšky, barevnosti a období kvetení, je dobré při jejich výběru přihlížet také k růstovému cyklu. Většina z nich miluje slunečné stanoviště (i když některé snesou i mírný polostín), s propustnou půdou. Doba vysazování závisí na místních klimatických podmínkách. Ale obecně můžeme říci, že čím dříve na podzim cibuloviny vysadíme, tím je to pro ně lepší. Cibulky tak budou mít před příchodem mrazů dostatek času vyvinout si silný kořenový systém.
Proto v rámci přípravy půdy před výsadbou, kde patří překypření, odplevelení, případně úpravy struktury půdy, určitě není třeba zapomínat i na hnojivo na cibuloviny. Hnojík je vhodným hnojivem na cibuloviny, který podpoří jak kvalitní zakořenění, tak zdraví růst a následně bohaté kvetení spolu s benefitem Chitinu. Ten pomáhá rostlinám i jejich cibulkám bránit se jak před škůdci, tak nemocemi. Proto je důležité nezapomínat jej aplikovat jak při výsadbě, tak i při samotném růstu a kvetení, ale i po ukončení období kvetení.
Jednoduché a účinné pravidlo, jak správně zasadit cibuloviny je: že cibulky sázíme 3x tak hluboko, jak je cibulka vysoká. Existují však také výjimky, které potřebují umístit růstový vrchol na úrovni povrchu. Doporučuje se cibuloviny umístit blízko sebe, aby pěkně vynikly, ale zároveň aby se navzájem nedotýkaly.
Pamatujte, že cibuloviny nesnášejí dlouhodobé zamokření, které způsobuje jejich odhnívání. Proto je třeba zohlednit to jak při výběru vhodného místa, tak i kvalitě půdy. Pokud by nebyla nedostatečně propustná, je třeba před výsadbou pod hlínu umístit drenážní vrstvu.
Chcete-li sázet cibuloviny do trávníku, můžete je vysazovat ve skupinkách nebo jednotlivě. V trávě krásně vyniknou sněženky, krokusy či tavolín. Před výsadbou pomocí rýče odstraňte část trávníku, odložte jej stranou a půdu zkypřete a připravte a pohnojte jako běžný záhon. Na takto připravené místo umístěte cibulky. Po výsadbě vraťte trávník na jeho místo.
Po vysazení nezapomeňte zalít.
Cibuloviny jsou velmi vděčné a nenáročné. Mnohé mohou zůstat na stejném místě roky a mnohé dokáží s postupem času vytvořit nádherně kvetoucí koberce. Během suchého jara jim dopřejte zálivku. Pokud ji obohatíte o výluh z Hnojíčku, cibuloviny se vám nezapomenou odměnit. Po jejich odkvětu je třeba květní stonek odstřihnout, ale listy ponechat, aby se díky nim nahromadil dostatek živin pro budoucí kvetení v následující sezóně a zároveň stimuluje tvorbu poupat. I v tomto období je právě proto vhodné doplňovat živiny organickým hnojivem na cibuloviny.
Po zatažení se cibulovin zpět do cibulky – když odumřou listy, lze (u některých druhů nezbytné) květinové cibulky vyjmout z půdy, opatrně očistit od hlíny (pouze rukou, bez použití vody) a v suchu a chladu uskladnit například v kartonové krabici do období, dokud je opět v příštím roce vysadíte. Jednotlivé vrstvy cibulovin mají být odděleny například novinami, aby se nedotýkaly. Mimo jiné takový postup se použije pro zabránění přenosu onemocnění. Teplota pro skladování nemůže být ani příliš vysoká, která by cibulkám neprospívala, ale ani příliš nízká, aby nedošlo k jejich vymrznutí. Jednotlivé druhy cibulovin mají odlišnou toleranci teplot.
Nemoci a škůdci cibulovin
Z nemocí napadajících cibuloviny rozlišujeme virové, bakteriální a houbové.
– VIRUSOVÁ ONEMOCNĚNÍ: často způsobují buněčnou smrt. Postupně ničí celou rostlinu nebo její část, narušují její metabolismus. Nejčastěji jsou:
- žlutá pruhovitost narcisu – tvoří nažloutlé pruhy na listech nebo květních stvolech.
- virová pestrokvětost tulipánů – projevuje se barevnými změnami na květinách.
- mozaika narcisu – zejména u skupiny trubkovitých narcisů a projevuje se mramorováním na listech.
– BAKTERIÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ: způsobují rozpad pletiv a hnití cibulí s nepříjemným zápachem napadeného místa.
- měkká hniloba – žloutnutí listů, hnití stonků v místě styku s půdou.
- žlutá hniloba – z cibulí se rozšiřuje na listy a stonky, na průřezu cibule jsou patrné žluté měkké zahnívající skvrny.
– HUBOVÁ ONEMOCNĚNÍ: jsou způsobeny patogenními houbami (Fungi). Nejčastěji známe:
- plíseň liliová – načervenalé nebo nažloutlé skvrny objevující se na listech, stoncích a květech.
- fuzarová hniloba cibule – hnědnutí a měknutí podmačká, měknutí suknic cibule a jejich následné vysychání a tvrdnutí, hnědé skvrny na cibulích, které později překryje narůžovělý povlak.
- penicilinová hniloba – hnědé skvrny na spodní části cibule, na kterých se později rozrůstá modrozelený povlak,
- plíseň narcisová – tmavě hnědé skvrny na horní části cibule, později mohou zahnívat,
- plíseň tulipánová – během rašení jsou listy a stonky pokroucené, napadené části rostlin pokrývá šedý povlak.
– ŽIVOČIŠNÍ ŠKODCI: kromě hrabošů a myší, před kterými můžeme cibule chránit výsadbou do drátěných košíků, mezi nejčastější škůdce cibulovin patří:
- Mšice (Aphidoidea) – poškozují zejména mladé listy a poupata lilií a tulipánů.
- Třásněnky (Thysanoptera) – největší škody způsobí sáním šťáv na květinách a listech, nebo na skladovaných cibulích.
- Liliovník obecný (Lilioceris lilii) – larvální stádia i dospělé způsobují požerky na listech a květech lilií, napadat mohou také tulipány (Tulipa).
- Cibulovka narcisová (Lampetia equestris) a cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus) – drobné mušky z rodu dvoukřídlých (Diptera), larvy škodí požíráním přímo v cibulích. Napadají výhradně narcisy.
Zajímavosti kolem cibulovin
Věděli jste že…
… Nizozemsko, není původní vlastí tulipánů, přestože se staly typickým národním květem Nizozemska přivezli je tam z Turecka. … včely a čmeláci nejvíce milují bílé, žluté a modré květy. … některé cibule chutnají hlodavcům víc než jiné? Zgustnou si třeba na tulipánech, ale narcis, korunkovka, česneky nebo krokusy je až tak lákat nebudou. … mnoho květin má skvrny a pruhy. Toto funguje jako směrovka k nektaru se zprávou ‚Zde je nektar!‘ … název tulipán vznikl díky novináři, který květ popsal jako obrácený turban – tuliban. časem se z toho ustálilo slovo tulipán. … věděli jste, že v únoru vylétají první včely a čmeláci a výsadou cibulovin kvetoucích na jaře jim pomůžete pomoci? … kdo neměl na začátku 30. let 17. století tulipán, byl společensky zcela znemožněn. … některé čmeláci, například čmelák zemní, si na boku květu udělají díru, aby se dostali k nektaru. A mají další zbraň! Vrhají se svojí váhou do boje o otevření květu.
Zdroje informací:
